1 sezóna v pekle filmové kritiky

6 January 2010

Víte, jak je život strašná svině a vždycky, když se vám něco podaří, tak se záhy zákonitě přihodí nějaká katastrofa, která tento pocit z dobře odvedené práce zruší? Takže dnes, ve středu 6. ledna 2009 v 11.26 hodin chci zdokumentovat pocit absolutního štěstí a znovuobjevenou víru, že dokážu všechno, když chci. Důvod je prostý. Celý […]


Víte, jak je život strašná svině a vždycky, když se vám něco podaří, tak se záhy zákonitě přihodí nějaká katastrofa, která tento pocit z dobře odvedené práce zruší? Takže dnes, ve středu 6. ledna 2009 v 11.26 hodin chci zdokumentovat pocit absolutního štěstí a znovuobjevenou víru, že dokážu všechno, když chci.

Důvod je prostý. Celý podzimní semestr jsem zápasila s předmětem Seminář filmové kritiky. Několikrát jsem ho málem vzdala. První recenze na Jánošíka se mi podle slov vyučujícího celkem povedla. Nejspíš proto, že jsem nezapomněla titulek a recenze měla hlavu a patu a žádné gramatické či stylistické chyby. Pak přišel film Ulovit miliardáře a s ním kritická glosa. 1500 znaků nebylo moc a navíc byl film pro kousavý komentář jako stvořený. Ovšem, jak se ukázalo, pro kousavý komentář byla stvořená i moje glosa, které se dostalo mimojiné hodnocení “Vaši glosu akceptuji, i když to není nic moc.” A já začala ztrácet půdu pod nohama.

Jistotu ve své žurnalistické schopnosti jsem kompletně ztratila o úkol dál, když mi na mou recenzi filmu Ať žijí rytíři vyučující napsal: “Styl vašeho psaní je velmi slabý.” Recenze byla nepublikovatelná. Na čtvrtý úkol jsem se vykašlala. Měla jsem napsat recenzi na jeden ze čtyř filmů z výběru, zasekla jsem se však ve své vlastní nejistotě a žádný film ani neviděla. Uklidňovala jsem se, že to zase tak nevadí, protože z 11 úkolů jsme měli dovoleno dva neodevzdat. Hned další rozhlasová recenze na 2Bobule se mi povedla. Teda podle mě a mých spolužáků, kteří mi ji měli hodnotit v rámci šestého úkolu – tzv. metakritiky. Bohužel vyučující se nikdy nedostal k tomu, aby mi ji ohnodnotil sám, a tak výsledná známka pochází z průměru známek navrhovaných mými spolužáky (A). Začala se mi vracet sebejistota, avšak vyučující stále nebyl spokojen.

Za recenzi do názorového týdeníku na film Zoufalci mi sice dal B, přesto si neodpustil komentář, že “tón mé recenze je poněkud nadměrně uvolněný”. A já se začala zase ztrácet, polovinu úkolů jsem měla za sebou a stejně jsem stále nevěděla, jak dobře napsat recenzi do novin, pro rozhlas či do Reflexu. Začala jsem se za své recenze stydět, a proto tady ani článek o Zoufalcích nenajdete. Když přišla opravdová výzva – napsat recenzi pro odborný filmový časopis Cinepur na film Zemský ráj to napohled, tak přestože jsem měla dvě stránky poznámek z kina, jsem se na tu recenzi znova vykašlala. Byl to můj druhý nesplněný úkol a přede mnou ležela otázka, zda pokračovat v kurzu, který mi spíš více vzal než dal, nebo si ho prostě zrušit.

Na 3 sezóny v pekle mě nakonec dokopal Filip se slovy ať nejsem srab, že to dokážu. Film jsme viděli v kině na poslední chvíli a ještě ten večer jsme na něj oba psali cinepurskou recenzi s deadlinem další den ráno. Zjistila jsem, že jsem se vlastně neměla čeho bát, sice jsem film jako jedna z mála neodmítla, ale vychválila, takže jsem očividně něco v tom filmu přehlédla, přesto mou recenzi vyučující ohodnotil B a uznal, že se do toho Cinepuru přece jen hodí. Předposledním úkolem byla opět metakritika na recenze 3 sezón v pekle ostatních spolužáků. Většina spolužáků nejspíš v životě recenzi v Cinepuru nevidělo, psali stylem jak do Mladé fronty Dnes a já si tak začala nadávat, proč jen jsem ten Zemský ráj vzdala… protože mě přemohla nedůvěra v sebe sama. Byla jsem zbabělec, on ten Cinepur vlastně totiž není zase taková věda.

A pak přišla výzva největší: pětistránková recenze (min. 9000 znaků) na film Antikrist do čtvrtletníku Film a doba. Jelikož zatím nejdelší zadaný rozsah byl kolem 5000 znaků, právem jsem se vylekala a psaní recenze jsem odkládala, jak jen jsem mohla. Deadline je dnes. Film jsem viděla v pondělí večer, kritickou studii jsem psala včera večer. Teda ještě předtím jsem z toho chtěla samozřejmě vycouvat. Nevěřila jsem si, nevěděla jsem o čem a jak mám popsat pět stránek o filmu. A to ještě ne o ledajakém, ale o filmu, ve kterém si žena ustřihne klitoris. Popravdě, nebýt Filipa, tak skončím s tímto seminářem už po recenzi na Rytíře. On prostě nedovolil, abych to vzdala, takže i včera večer jsme se nekonečně dlouho hádali, ať už sakra začnu tu studii psát. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že to dokážu, že se odhodlám a těch 9000 znaků napíšu. Ještě dnes v jednu ráno jsem měla pouhých 2300 znaků. Jenže pak jsem si uvědomila, že bych nemohla žít s pomyšlením, že to vzdám těsně před koncem, a tak i za cenu toho, že to bude nakonec jen 7500 znaků plných hovadin, jsem se tu recenzi rozhodla dopsat.

Skončila jsem dnes v jedenáct dopoledne. Znaků: 9052. Kvalita: Je to sračka. Ale who cares. Prostě jsem to zvládla, nějakým záhadným způsobem jsem se překonala a přes všechna ta úskalí, které mě během semestru v tomto semináři potkala, jsem nakonec dokázala napsat práci ze všech nejobávanější: odpornou kritickou studii na Antikrista. A proto jsem přece jen ráda, že jsem tu recenzi na Zemský ráj to napohled nenapsala. Takhle to bylo větší zadostiučení a také bych za nic nevyměnila ten neskutečný pocit štěstí ze sebe sama. A tak jsem si na YouTube pustila jednu šílenou písničku a začala tancovat. Fakt. Pustťe si ji taky, ta vás v klidu prostě nenechá.

Zkrátka a dobře, je to geniální pocit vědět, že když chci, tak můžu. Protože někdy nezáleží na tom, jak jsou s vámi spokojeni jiní, hlavně že vy jste spokojeni sami se sebou. Takže mi je už celkem jedno, co mi na tu kritickou studii vyučující řekne. S filmovou kritikou jsem skončila. Aspoň prozatím. Protože ono mě to psaní kritik vlastně tolik nebavilo. And I want to have fun.

4 comments

  1. S.F. January 9, 2010

    Congratz. And have fun. ;-)

    Btw,
    “Toto video zahrnuje obsah autora Sony Music Entertainment. Obsah již není ve vaší zemi dostupný.”

  2. Ivy January 9, 2010

    Thx;-)
    už by ten odkaz měl fungovat…

  3. ta-k January 17, 2010

    když jsem si to přečetl, tak jsem se konečně taky pustil do svého úkolu, který jsem od listopadu odkládal. Přes třicet šest tisíc znaků a taky je v tom hodně kravin :D Ale díky za povzbuzení :)

  4. Ivy January 18, 2010

    je to takový motivační, ten článek, že;-)? 36 000 znaků? nemáš vůbec zač:-))

post a comment