Dance and burn with me

Hořela jsem včera večer, kdy jsem se ocitla v pravém salsa klubu. Už mi nikdo nemůže namluvit, že Turci špatně tančí. To já tam celou hodinu jen seděla a koukala na krásné muslimky a neuvěřitelně se kroutící muslimy, kteří to roztáčeli jako ve správném kubánském klubu.

Město, které nikdy nespí

Míjelo mě auto, ze kterého na mě kluci turecký něco povykovali. Začínalo jít do tuhého, když v tom na mě anglicky promluvil pán kolem šedesátky venčící psa. Že prý jestli jsem se náhodou neztratila.

Pohádka o škole, kde mají vlastní Starbucks kavárnu

Mensa připomínala jídelny na amerických středních školách (tedy ty co se objevují v teenage seriálech), ceny v ní mi pak připomenuly to, že se opravdu nacházím na soukromé škole. V kantýně byla taky umístěna pobočka několika nízkonákladových aerolinek včetně té mé SunExpress a také kopírovací centrum, jež poskytuje své služby zcela zdarma.

Základní otázky islámu, vesmíru a vůbec

V Koránu stojí, že to nebyl Ježíš, koho nakonec ukřižovali. Schvalují nám Pannu Marii a její neposkvrněné početí, přesto si muslimové nemyslí, že by Ježíš byl skutečný syn Boží. Podle nich to byl jen pán, který dostal od Boha nějakou čarovnou moc, aby konal dobré skutky.

Istanbule, konečně jsem tady

Tak si tak sedím a pročítám si první turecké fráze jako „Onlari calistiramamisiz“ neboli „Zdá se, že jsme je nedokázali přimět, aby pracovali“ z knížečky běžné turecké konverzace, a tu si ke mně přisedne vysoký kluk v obleku.

Next Page