3 SEZÓNY V PEKLE / Nekonformita ať hýbe světem

3 Comments


Zadání: Recenze určená pro mladý odborný časopis a la Cinepur.

Na konci roku jako by se čeští distributoři zastyděli, co za skvosty nám za uplynulých dvanáct měsíců naservírovali, a tak se s posledním podzimním sluncem v kinech objevily hned tři ambiciózní projekty, z toho dva jako celovečerní debuty. Filmům Zoufalci i Zemský ráj to napohled se nedostalo tak vřelého přijetí od diváků ani od kritiků, v jaké tvůrci doufali, snímek režiséra a scenáristy Tomáše Mašína 3 sezóny v pekle však dopadl mnohem lépe.

U filmu 3 sezóny v pekle se nabízí srovnání s dalším letošním počinem Protektor režiséra Marka Najbrta. Oba dva snímky se odehrávají ve čtyřicátých letech minulého století a zaujmou jak svou vytříbenou stylizací, tak nejednoznačnými hrdiny, nebo spíš nehrdiny?

3 sezóny v pekle představují pro hlavní postavu příběhu, mladého básníka Ivana Heinze (Kryštof Hádek), tři roky na konci čtyřicátých let, jež mu navždy změnily život. Příběh začíná v roce 1947 odchodem Ivana od otce, který mu brání žít bohémských životem. Už v této části se ustavují první normy filmu. Hned v první scéně například Ivan mluví přímo do kamery, narace je pak sebevědomá ještě několikrát – ale vždy jen v případě Ivana, stejně jako slyšíme vždy jen Ivanův voiceover, a to v podobě recitace jeho básní. Toto přímé zaměření jen na jednu postavu, jako nositele děje a všech znaků narace, jež se vymykají ustáleným konvencím, se pak promítá i do samotného děje, který je nám nabízen jen z Ivanova pohledu. To vyvolává zajímavé momenty filmu a rozehrává další možné dějové linie, kdy například celý tragický osud literárního kritika a Ivanova mentora Lukase v podání velmi civilního Jana Krause si máme možnost konstruovat jen z pár krátkých setkání s Ivanem.

Děj se výrazně láme v období roku 1948, ve kterém dochází k Únorové revoluci a následnému uzurpování moci komunistickou stranou. Po nezávazném nočním veselí a ledabyle pronášených básní o moci proletariátu a surrealismu zůstává jen deziluze promítnutá ve scéně, kdy Ivan recituje do prasklého zrcadla. Mění se pak i celá atmosféra snímku. Surrealismus sice ve filmu zůstává (žirafa v léčebně, oživlá figurína), více se však koná, než mluví, a hlavně, více prostoru dostává femme fatale Jana (Karolina Gruszka), ke které se Ivan nastěhuje. Postava Jany však trpí jednou velkou nevýhodou – je nešťastně předabovaná Tatianou Vilhelmovou, což jí dost ubírá na fatálnosti. Tam, kde by měla pronášet nadčasové soudy a hrdinsky vykřikovat „Odmítám se z nich posrat!“, je Jana svým hlasem degradována na pouhou karikaturu neohrožené rebelky.

V roce 1949 se pak Ivan s Janou snaží zrealizovat svůj útěk do Paříže. Jakoby si tak najednou vzájemně vyměnili role. Z dospělejší, zkušenější a daleko více znalejší Jany se stává mladá provokatérka, která se odmítá podřídit komunistické diktatuře, Ivan naopak ví, že bez aspoň krátkého zapojení do procesu práce nebudou mít peníze se někam dostat. Zoufalá doba si však žádá zoufalé činy, takovým přelomovým skutkem je i Ivanův pokus pašovat drogy do Vídně. Jeho cesta s věncem patří k nejsilnějším momentům filmu, jen beze slov prostupuje plátnem napětí, které vyprchá až se závěrečnými titulky. Od této doby jsou navíc záběry znatelně delší a více se klade důraz na dialogy než na Ivanovy vlastní fantazie.

Dějová linka se pak plynule rozpůlí mezi Janu a Ivana a pomalou gradací vše spěje k nevyhnutelnému konci. Kdo mohl skončit lépe a kdo dostal to, co si zasloužil? Film inspirovaný životem básníka Egona Bondyho vyvolá jistě mnoho otázek a snad také proto zanechává své hrdiny po třech sezónách v pekle na otevřeném konci, jež doufejme končí někde v ráji. Celovečerní debut Tomáše Mašína tak svou výborně zpracovanou stylistickou i obsahovou stránkou dokazuje, že je v naší polistopadové kinematografii stále možné zvládnout natočit film s nosným příběhem, který podtrhují zvolené filmové prostředky. Už to není buď výborný scénář nebo vizuální hrátky, 3 sezóny ambiciózně spojují obojí a nechávají tak naději do budoucna – pro filmové hrdiny i budoucí diváky.

3 thoughts on “3 SEZÓNY V PEKLE / Nekonformita ať hýbe světem

  1. Musím se přiznat, že film se mi líbil a docela mě překvapila celkem záporná recenze Karla Filly.

  2. Co kritik, to názor;-) Bedlivým pozorováním však musím konstatovat, že celkem záporné jsou téměř všechny recenze na české filmy hodnocené Kamilem Filou… což je trochu paradox, protože zrovna tohoto filmového kritika (a absolventa mé katedry;-) nám dává vyučující za vzor… :-))

  3. a potom ze to nezvladnes ;-) super :-)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *