32. Istanbulský euroasijský maraton a já

18 October 2010

A teď si ještě představte, že jste uprostřed mostu v tom šíleném davu a najednou vám poklepe na rameno váš turecký spolubydlící, o kterém jste ani nevěděli, že na maraton půjde taky.



32. Istanbul Avrasya Maratonu, 17. říjen 2010
Závody: Marathon, 15 km Run, 8 km Fun Run, Free 8 km Fun Run
Závodník 95654: Iva Hromkova, Free 8 km Fun Run

Hlavní důvod, proč se zúčastnit: Je to zadarmo a běží se po Bosphorském mostě. Na vás to asi dojem neudělá, ale když jsem pak řekla o své účasti na maratonu turecko-erasmáckým přátelům, všichni mi neskutečně záviděli, nejspíš proto, že jejich neděle byly v porovnání s tou mojí strašně trapné, heh. Asi to má co do činění s tím, že Bosphorský most je první most, který kdy spojoval dva kontinenty (Evropu a Asii), patří mezi nejdelší mosty na světě (1,5 km) a v současné době na něj mají obyčejní smrtelníci bez auta zákaz vstupu kvůli mnoha sebevraždám páchaných skokem z mostu do Bosphorské úžiny. Stručněji řečeno, tohle byla jediná příležitost, jak se projít z Asie do Evropy.

Doprava: Centrum Istanbulu bylo pro vozidla od sedmi ráno až do čtyř odpoledne uzavřeno. No asi si dokážete představit, jak to muselo v Istanbulu toho dne vypadat, když se na všech hlavních magistrálách producírovalo místo desetitisíců aut sto tisíc lidí se závodními čísly. Doprava na start byla podchycena autobusy zdarma z Taksimského náměstí na startovní čáru, které jezdily už od nemuslimských sedmi ráno.

Fun Fact 1: Jelikož si někteří řidiči těchto kyvadlových autobusů nebyli jisti, jak nás zavést na start a nezabloudit při tom, byli u každého sjezdu z dálnice rozestavění Turci s cedulí ukazující autobusákům správný směr.

Start: Závodníci osmikilometrového běhu startovali asi půl kilometru od mostu, zbylí účastníci zaregistrováni zadarmo v rámci volného běhu startovali stejně jako osmikilometroví běžci, avšak s odstupem půl hodiny od všech ostatních. Profi běžci maratonu a patnáctikilometrového běhu měli start na začátku Bosphorského mostu. To aby se jim ta zbývající lůza, kterou čekalo jen osm kilometrů, nepletla pod nohy. A aby v tom byl taky nějaký systém, čísla závodníků se barevně lišila podle zvoleného typu závodu.

Fun Fact 2: Aby všech těch překvapivých 200 000 účastníků, z toho jen 100 000 se závodním číslem, vědělo, na který start mají jít, jeden Turek s hlásnou troubou vyvolával anglicky: “Red numbers going to go to bridge!”. Ne fakt by mne zajímalo, kdo mu psal scénář. “Green numbers going to go to green start!”. “Black numbers stay wherever you are.” Ta poslední věta patřila nám skrblivým lenochům, černá čísla dostali účastníci osmikilometrové procházky zdarma. Že prý nás tam bylo nakonec přes sto dvacet tisíc. V životě jsem neviděla tolik lidí najednou. Kam se hrabe pražský průvod na 17. listopadu 2009.

Bosphorský most: Představte si velikánský, dlouhý železobetonový (či jaký) betelný most, po kterém se každý den prohání miliony (opravdu myslíte, že přeháním?) aut z asijské části Istanbulu do evropské a naopak.

No a teď si představte, že se kývá. Že se ty lampy na něm kymácejí do rytmu těch sta tisíců noh, co po něm současně kráčí. Už jste někdy zažili, aby se vám hýbal most pod nohama?? Takové malé zemětřesení pár metrů nad vodou. Jestli se chcete přesvědčit a zasmát nad mou angličtinou, pusťte si následující krátké video. Jinak budiž tohle video důkazem, že opravdu stále žiju.

Fun fact 3: Pokračujem v představování… A teď si ještě představte, že jste uprostřed mostu v tom šíleném davu a najednou vám poklepe na rameno váš turecký spolubydlící, o kterém jste ani nevěděli, že na maraton půjde taky. Pravděpodobnost mých náhod je přímo úměrná počtu obyvatel daného města. Kam se hrabe Brno. Pamatujete si přece, kolik jsem říkala, že se toho závodu účastnilo lidí, ne? Jak mě proboha poznal a našel, jak jsme se najednou ocitli na tom samém místě uprostřed nekonečného davu?? Opustila jsem tedy své souputníky a chvíli se loudala se spolubydlou a našimi čtyřmi novými couchsurfery, párečkem z Kanady a z Francie, a hrála s nimi přesně v půlce mostu, na pomyslné linii, která rozděluje Istanbul na evropskou a asijskou část, backgammona.

A jak jsme si tak na tom mostě hráli, začala nás natáčet nějaká televize a lidi místo sebe na chvíli pro změnu fotili nás. Zas taková atrakce jsme ale nebyli, pár dalších lidí si na mostě například udělalo regulérní piknik, dav ne dav. Stejně je to magické být takhle jednou nohou v Evropě a druhou v Asii. Možná to je na Istanbulu tak fascinující. Po povinných fotkách s Istanbulem za zády už nás dav unášel do pět (?) kilometrů vzdáleného cíle. Z pošmourného rána se stávala krásně prosluněná neděle, a kdybychom nešli po čtyřproudé silnici, myslela bych si, že jsem na nějaké kolonádě, vzhledem k těm všudypřítomných kočárkům a starým Muslimkách v šátcích a botaskách na nohou. Jenže když se promenádujete, obyčejně při tom nemáváte vlajkou cizího státu. Hned na startu totiž organizátoři rozdávali turecké vlajky malé a střední velikosti. Jednu takovou jsem tahala s sebou celou cestu. Jen teď nevím, kam si ji dát… když nad postelí mi už visí kreslený plakát s černoškou.

Cíl: Cesta do cíle nám (pořád píšu “my”, “nás” a podobně, ale stejně netušíte, ke komu jsem se znovu připojila poté, co jsem opustila couchsureferskou skupinku) trvala dvě a půl hodiny, což znamená, že naše nedělní procházka trvala dýl než jistému Keňanovi zabralo vyhrát celý maraton. Ale vsadím se, že on se nezastavoval, aby dělal fotky osmdesátiletého šaška.

Nemůžu taky opomenout, že jsme se ještě všichni hezky zvěčnili na stěnu jednoho z mostních sloupů. Nechť v Istanbulu navždy přežívá Ivy H, vepsaná propiskou do Bosphorského mostu. Podomácku vyrobená nesmrtelnost.

Každopádně, když jsme se úspěšně dobelhali znavení a hladoví k besiktaskému fotbalovému stadionu, kde byl konec osmikilometrové části závodu, čekalo nás poslední překvapení. Jediné, co nám ke konci dávalo ještě sílu šlapat (naposledy jsem se tolik nachodila loni v Budapešti…), byla cena, jež jsme jako regulérní závodníci s číslem měli dostat. Jenže ouha, když jsme se protlačili do davu, ve kterém mě chytal nefalšovaný klaustrofobický záchvat (ti muslimové ale mají ostré lokty!), abychom byli odměněni tričkem a medailí (není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!), organizátoři nám oznámili, že už jsou všechny ceny rozdány. Tak snad když vím, že mám kolem 100 000 registrovaných účastníků, nachystám se na to, ne? Naštěstí už jsem v Istanbulu stihla navázat ty správné kontakty, takže medaili s tričkem dostanu i tak… Heč.

Takže zase za rok, ne?

12 comments

  1. michal October 19, 2010

    :D si sa mohla na tej prvej fotke otagovat… kto ta ma hladat (prispevok pisem pred precitanim, po precitani mozno este nieco dopisem :)

  2. michal October 19, 2010

    no pekne :) inak vidim tam navrchu mosta ludi… da sa tam normalne ist? alebo je to len nejaka vip skupinka?

  3. Ivy October 19, 2010

    ty jo, já myslím, že na té první fotce ani nejsem:-DD ale hezké, že mi píšeš komentáře, jen co ten článek rozklikneš;-)

    nahoře na tom mostě stáli jen nějací policisté či sekuriťáci v oranžových vestách. dokážeš si představit, že by tam začali lézt všichni ti lidi dole? to by ten most už teprve spadl:-)

  4. #13 October 19, 2010

    Slovo vrhcáby se ti nelíbí? :)

    Jinak běhání neni fotbal, a číslo se nosí vepředu na prsou nebo pod nima. ;)

  5. #13 October 19, 2010

    Jo a v tom videu jsem nerozuměl ani jednomu slovu, takže se ti nemůžu smát. :(

  6. Ivy October 19, 2010

    že prý vrhcáby, pff… nato slov jsem si ani nevzpomněla;-) a jestli sis nevšim, ta já nebyla žádný běžec, takže si to číslo můžu nalepit kam chci a vepředu by mi to celkem kazilo image 8-)

    jinak teda speciálně pro tebe jsem říkala něco ve smyslu: “I don’t wanna be here… it’s scary.” :-D

  7. fremy October 19, 2010

    Myslím, že v porovnání s tímto “během” ti už naše české nebudou stačit. Takže jedině za rok do Istanbulu :) A díky za video, je vidět, že se stále tak pěkně usmíváš a to je dobře.

  8. Airin September 24, 2011

    One question: Kde se dá zaregistrovat? Na webu píšou, že ve městě jsou místa, kde to jde, ale nepíšou tam kde přesně..

  9. Ivy September 25, 2011

    Co vím, tak jeden registrační stánek stál hned na začátku Istiklal street na Taksimu. Good luck and enjoy;-)

  10. Airin September 25, 2011

    A dalo se registrovat i na místě v ten den nebo už to bylo plné?

  11. Ivy September 25, 2011

    Nevím, mne registrovali kamarádi asi týden předem. Ale na poslední den bych to rozhodně nenechávala, na místě se registrovat nedalo, ale jestli se chceš zúčastnit jen závodu 8 Km Fun Run tak ten šlo s námi spousta lidí i bez závodního čísla.

  12. Galveston February 9, 2014

    Chystám se psát cestopis o několika našich maratonech a koukám, že v tom účastnickém davu bylo našinců více. No, konečně potkal jsem je ve světě všude, tak proč ne tady. Zapátrám ještě ve výsledkové listině, ale my jsme běželi vpředu 42 a 15km.

post a comment