8 rad, jak jet na Ukrajinu a nikdy tam nedojet

24 January 2013

6. rada: Kdykoli jedete na výlet, vezměte si plavky.
Ona je sice drzost jet na Ukrajinu bez pasu, ale jet k Černému moři bez plavek?? Nechápu, čím jsem při balení přemýšlela.

ukraine bus stop
Aneb moje letní dovoledná 2011

1. rada: Když se chystáte na Ukrajinu, nezapomeňte si pas.

Opomenutím první rady čelíte nebezpečí, že se na Ukrajinu legální cestou vůbec nedostanete. Já si ten pas nevzala a mé plány docestovat až do Oděsy se tak rapidně změnily už patnáct minut po opuštění domu. Sice je lepší, že jsem to zjistila hned v metru při cestě na autobusové nádraží, než ve vlaku do Užgorodu, ale ani v jednom případě už stejně není cesty zpět.

2. rada: Nenechte se odradit a přesto nastupte do autobusu, na který máte koupený lístek.

Z vlastních zkušeností říkám, že i když někdy nevíte, kam přesně vás autobus zaveze, i cesta je v tomto případě cíl. Posledně jsem se takhle ocitla v kurdské vesnici u turecko-arménských hranic, nejvýchodnějšího bodu Asie, kterého jsem zatím dosáhla; tentokrát jsem se po jedenáctihodinové cestě přes jižní Slovensko dokodrcala až do Košic, nejvýchodnějšího bodu Evropy, ve kterém jsem kdy byla (nepočítaje Istanbul, ofkoz). Bohužel, kvůli absenci pasu v mé krosně, to bylo taky nejvýchodněji, co jsem se to léto podívala.

3. rada: Vyhněte se záchodům v autobuse.

Nejenže neuposlechnutím rady č. 1 už čtvrthodinu po vyjetí rušíte celý plán cesty, aniž byste vůbec opustili výchozí město, ale využitím záchodů v autobuse čelíte další hrozbě v podobě nateklého kotníku, aniž byste ušli jediný kilometr s krosnou na zádech. To je tak, když to na D1 drncá a na záchodě v autobuse jsou zákeřné bakelitové dveře.

4. rada: Zjistěte si přesný plán trasy autobusu.

Inu, hlavně nepanikařte, až po několika hodinách jízdy vystoupíte o bezpečnostní pauze kdesi na jihu Slovenska, hory všade na okolo, zatvorené bistro, prašné parkovisko… jen ten billboard “TESCO – 8,3 km” vás může ukonejšit, že nejste znova na východě Turecka, ale někde u Lúčence.

5. rada: Nechoďte na černo do žádné věže, není-li to věž nafukovacího hradu.

Tak si to zatím shrňme, pokud jste chtěli jet na Ukrajinu a neuposlechli jste mých rad, měli byste být teď v Košicích, což je první destinace vašeho záložního plánu: výlet Košice – Budapešť – Brno. V tom případě se v Košicích vyvarujte, aby se k vám při prohlídce kostela přitočil postarší pán, s otázkou, zda nemáte zájem o prohlídku kostelní věže (za pět euro bez platného lístku), ze které je neodolatelný výhled na celé Košice. Může to totiž nakonec skončit tak, že budete patnáct minut bušit dole na dveře, než přijde ten postarší hodný pán a pustí vás z věže zpátky ven.

6. rada: Kdykoli jedete na výlet, vezměte si plavky.

Ona je sice drzost jet na Ukrajinu bez pasu, ale jet k Černému moři bez plavek?? Nechápu, čím jsem při balení přemýšlela.

7. rada: Kdykoli jedete na výlet, vezměte si něco, v čem můžete bez ostudy vyrazit večer do klubů.

I kdybyste jeli jen na Ukrajinu, nikdy nevíte, jestli místo Oděsy neskončíte v Budapešti. A tam s černým nátělníkem moc parády nenaděláte. Pokud však v klubu natrefíte na partičku street dancerů, můžete i přesto skončit jako králové/královny parketu.

8. rada: Kašlete na Ukrajinu, i cesta je cíl

Když se to vezme kolem a dokola, tak nevzít si pas na cestu na Ukrajinu nebyl zas tak špatný nápad. Navštívila jsem Košice (což se podaří i málokterému Slovákovi), po druhé se ocitla v Budapešti (a oživila si tak vzpomínky na nádherné dny strávené při Dunaji a tokajském) a to vše završila návštěvou mého milého Brna (které na mě dýchlo takovou vůní domova, jakobych se snad z toho města snad nikdy neodstěhovala).

Ale slibuju, že příště si ten pas už vezmu.

post a comment