Air on my dreams

23 October 2009

motiv Dlouho jsem tady nepsala o snech… poté, co jsem se v létě vrátila z Prahy, jsem skoro všechny své sny opravdu zanedbala a zpustošila. Uběhly tři měsíce, já sedím na koncertu brněnské filharmonie, a tak zběsilé sny mne snad ještě nenapadaly. První, co mi samozřejmě prolétlo hlavou, byla myšlenka na útěk. Jenže pak se […]

motiv

Dlouho jsem tady nepsala o snech… poté, co jsem se v létě vrátila z Prahy, jsem skoro všechny své sny opravdu zanedbala a zpustošila. Uběhly tři měsíce, já sedím na koncertu brněnské filharmonie, a tak zběsilé sny mne snad ještě nenapadaly. První, co mi samozřejmě prolétlo hlavou, byla myšlenka na útěk. Jenže pak se stalo něco, co jsem nečekala, zjistila jsem, že už nemám utíkat před kým, ani čím. Spíš jsem se chtěla vrátit. Najednou to nebylo od všeho pryč, ale zpět ke všemu, cítila jsem touhu vracet se k lidem, situacím, věcem… a snům.

Zvuky houslí, bas, fléten, trumpet a dalších nástrojů, které ani neumím pojmenovat, ve mně vzkřísily radost do života. Ovšem, že jen na chvilku. Byl to jen záblesk naděje, chvilkový důvod pro usmání se do plného sálu lidí, ale přesto daleko intenzivnější a méně rozpaků vzbuzující, než třeba moment, kdy jdu po Svoboďáku a zaslechnu z obchodu písničku Tomáše Kluse, nebo na mě promluví On. Protože On i celá folk/pop music se tehdy zdála strašně pomíjivá oproti notám, jež neztratily nic na své vznešenosti ani po celém století.

Měli byste si poslechnout nějaký živý koncert filharmonie… já už taky přestala utíkat.

3 comments

  1. S.F. October 23, 2009

    Hezky napsáno. Být tohle FB, dal bych “like”, takhle aspoň píšu koment…

  2. Ivy October 24, 2009

    Děkuju. Uvažovala jsem o postnutí na FB, ale…

  3. S.F. October 25, 2009

    Ale… chápu. :-) Na FB tohle nedávej… kdo chce, najde si cestu.

post a comment