Den s Robbiem

17 January 2013

Byl to Robbie Williams a jeho She’s the one. Ač se mi to téměř nikdy nevstává, hned po ránu na mě padla nostalgická nálada časů dávných a minulých, polozapomenutého dětství a chlapeckých boybandů.

Robbie-Nobody-Someday-robbie-williams

Napsáno 3. srpna 2011

RÁNO
Všechno to začalo, když si moje spolubydlící na lepší vstávání pustila rádio. Normálně se ho snažím přehlušit svým vlastním ranním playlistem, avšak ten den mělo poslouchání rádia něco do sebe. Právě začali hrát písničku, kterou jsou neslyšela snad roky. Byl to Robbie Williams a jeho She’s the one. Ač se mi to téměř nikdy nevstává, hned po ránu na mě padla nostalgická nálada časů dávných a minulých, polozapomenutého dětství a chlapeckých boybandů. Když jsem proto přišla do práce, pustila jsem si do sluchátek mou kdysi oblíbenou Sexed Up a tak započala celodenní Robbie vlna. Robbie Williams bude pro mě vždycky pleasure, časem možná že i s přívlastkem guilty. A jak jsem ten den zjistila, na jeho videoklipy bych mohla koukat celý boží den, nikdo nemá lepší příběhy. Ale ono se to taky natáčí na ten jeho popík.

ODPOLEDNE
Dopoledne uběhlo v duchu Robbieho koncertu v Knebworth a vyvrcholilo, mně do té doby neznámým, záznamem živého vystoupení Robbieho Williamse s jeho bývalým parťákem z Take That Markem Owenem. Zpívali spolu Back For Good a přestože to bylo moje vůbec první bližší setkání s jakými Markem Owenem, musela jsem dát za pravdu nejoblíbenějšímu komentáři pod videem “mark owen is such a disturbingly beautiful little man!”. Mluvíme-li o znepokojivě pohledných mužích, hned mi líp chutnalo, když jsem po cestě na oběd potkala tým opálených sportovců (podle vzhledu a úboru to tipuji na španělské fotbalisty), jdoucích od hotelu Hilton. Ale anglicky to umělo dobře.

VEČER
Ten den jsem pokořila svůj nejpozdější odchod z práce, zabalila jsem to ve tři čtvrtě na devět (večer). Myslím, že nebýt Robbieho a jeho la la la popěvků, které mě, světe dive se, držely při smyslech a, znovu světě div se, i při konstantně dobré náladě, utekla bych z práce v pět, šla běhat, potom bych si koupila boty na Ukrajinu a doma bych se konečně začala balit. Takže díky, Robbie. Nejsem sebevrah, aby si táhla práci ještě domů, za to jsem si však ten den přitáhla z práce Robbieho. Začala jsem googlovat o Robbiem a Take That a nakonec jsem skončila u několikrát přehraném videu ze světového turné Take That v roce 2006. Čtyři skoro-čtyřicátníci (tehdy stále ještě bez Robbieho) v něm zpívají píseň Back For Good, v černých holinkách, černých upnutých kalhotech a přitom na ně ještě prší! Už mi došlo, kde vzali tvůrci filmu Hudbu složil, slova napsal předobraz ke smyšlené kapele Pop!

Mohlo by se zdát, že tato doba boybandům nepřeje. Jak mi potom ale vysvětlíte, že tahle partička čtyřicetiletých alkoholiků z Británie je pořád výsluní?

post a comment