Dny jako tyto

17 August 2010

Zabijácké vstávání na devět do práce. Klimbání u monitoru. Odřeknutí rande, kocovina, zvláště ta morální.

motiv



Čtvrtek.
V půl šesté padla, začíná víkend, na pátek mám dovolenou. Odjezd do Brna. Seznámení s dvaceti čtyřmi cizinci na Letní univerzitě nazvané lakonicky Czech-out-Slovakia a pořádané AEGEE-Brno a AEGEE-Bratislava. Popíjení Cuba Libre ve Čtrnáctce. Tancování na Lady Gaga a Michalea Jacksona v Livingstonu. V půl druhé ráno odeslána sms dožadující se náhody. Záhy přichází odpověď. Záhy přichází smluvený sraz. Záhy přicházíme na byt. A ráno, když odcházím stihnout autobus do Znojma, oči mi padnou na práh, kde leží rudý okvětní lístek růže. Kýč.

Pátek.
Jízda autobusem s účastníky Letní univerzity do Znojma se odkládá. Jsem zapojena do hry na spolu-organizátorku. Stěhování kufrů dvaceti čtyř cizinců z pokoje na pokoj. Ateliér/byt kamaráda architekta. Cesta do Znojma autem zacpaná Brňáky snažící se po práci vypadnout na víkend z města. Poslouchám neuvěřitelné historky o couch-surfingu (Němec Slovence: “Ne, nemůžu tě u sebe ubytovat kvůli rodičům, ale rád tě v šest ráno zavezu autem na letiště.” … “Tak, jsme na letišti. Šťastnou cestu a tady máš svačinu.”) a těším se na čtvrtou návštěvu Znojma během posledního půl roku.

Sobota.
Ajajaj. Ten proklatý vinný sklep! A to deštivé počasí! A ti účastníci pobytu neschopni se sbalit, nebo jít do města rychleji. Ty ufňukané Polky a Řekyně, že je bolí nohy! Ach, jak já mám ráda organizaci podobných výletů. Znojmo moje, v kostele, kde děti psali Bohu, tentokrát snoubenci Bohu slibovali být spolu ve zlém i dobrém, dokud je smrt nerozdělí.

Neděle.
Rozbitá a zase v Praze. Myšlenky odlétají do rodné vísky, kde se koná největší folklorní událost. Lituju, že tam nejsem. Kdybych tam byla, lituju, že tam jsem. Jsem vlastně ráda, že jsem tam, kde jsem?

Pondělí.
Jsem nařčena z workoholismu. Urputně se bráním a zaspávám v jednu ráno, protože ještě něco potřebuju udělat do práce.

Úterý.
Je mi nadáváno, že jsem workoholik. Jsem v práci do půl osmé, na odchodu se dozvídám, že máme v práci posilovnu, zadarmo.

Středa.
Abych vyvrátila, že jsem workoholik, jdu s kamarádem zablbnout do Cross clubu. Náhodou kamarád potkává u vchodu jakési známé. Náhodou já po dvou hodinách potkávám taktéž starého známého. S odstupem času poznávám, jak jsem byla blbá, když jsem kvůli tomuto známému měla loňské léto zelená kolena z Vyšehradu. Teď je blbec on, s rozepnutým páskem sám na parkovišti. Od jakéhosi neznámého dostávám nabídku, jestli si nechci zahulit. Je mi vyčítáno, že nejdu. Místo toho si jdu s kamarádem vybrat do bankomatu, protože tahle noc jen u piv určitě neskončí. Po cestě potkáváme tříčlennou partičku shánějící trávu. Berem je s sebou zpátky do Crossu. Následuje rumová smršť. Podle kamaráda osminásobná. Jedeme noční linkou domů. Probouzí nás naštvaný řidič na konečné ve vozovně. Sháníme spoj zpátky. Znovu vidím palačinky, co jsem měla k večeři. V půl šesté ráno první ranní tramvají konečně domů.

Čtvrtek.
Zabijácké vstávání na devět do práce. Klimbání u monitoru. Odřeknutí rande, kocovina, zvláště ta morální.

Pátek.
Výplata! Je po morální kocovině. V půl šesté padla, odjíždím do Bratislavy, kam se přesunula Letní univerzita. Karaoke bar. Disco club. Hostel club. Drinking game Pyramide made in Spain. V půl šeté ráno taxíkem zpátky na koleje.

Sobota.
Zabijácké vstávání v devět na snídani. Sightseeing. Půl dne v McDonaldu řešení lidské hlouposti. Společná snaha očistit jméno mých přátel ani teď ještě neskončila. Pravda však zvítězí, jinak to se mnou na tomto světě ani nepůjde. O půlnoci disco club, přichází ženich s nevěstou v dlouhých bílých šatech a s kameramanem a rozjíždí to na parketě s námi. Potlesk.

Neděle.
Nonstop jízda ze soboty na neděli. V šest ráno vlakem z Bratislavy domů. Spaní do oběda. Odpoledne vlak do Prahy. A stále ti cizinci, Ital vedle na sedačce. V pražské tramvaji mi pak klepe na rameno jakýsi černoch s otázkou: “Jak se maš?”.

I takhle to mohlo vypadat.

2 comments

  1. Jakub August 18, 2010

    WAAAAAAAAAAAU!

  2. Ivy August 18, 2010

    YEEEEEES:-)))

post a comment