Galerie stárnutí

16 July 2010

motiv Z fotogalerie Young me/Now me. Na co psát o sobě, když svět ukrývá tolik příběhů… Malý blonďatý klučina s bříškem v tátových botech, lekl by se, kdyby mu někdo předložil fotografii sebe sama tak za třicet let? Fotografii holohlavého potetovaného drsňáka? Ano, všichni jsme byli kdysi roztomilí. Jak je možné se ani po více […]

motiv

Z fotogalerie Young me/Now me.

Na co psát o sobě, když svět ukrývá tolik příběhů…

Malý blonďatý klučina s bříškem v tátových botech, lekl by se, kdyby mu někdo předložil fotografii sebe sama tak za třicet let? Fotografii holohlavého potetovaného drsňáka? Ano, všichni jsme byli kdysi roztomilí.

Jak je možné se ani po více než třiceti letech nezměnit? Mít stejné vlasy a tvář téměř bez vrásek. Vypadala takhle tato paní i během těch třiceti letech? Je to tím, že si uvnitř stále nese něco z dětství? A vyplnilo se jí to, na co tehdy jako malá slečna myslela s tak šibalským výrazem ve tváři? Nezměnit se.

Ty stejné pozice ale úplně jiní lidé… nebo ne? Devět vysmátých kamarádů na nějaké oslavě. Rodinné? Jsou to všichni příbuzní? Opravdu se takhle všichni scházejí i po letech? Ano ano ano!

Dokonalý proces stárnutí. Dcera s pořád stejně vyjeveným výrazem. Maminku jakoby někdo projel ve Photoshopu, má stále stejné vlasy i obličej, jen kdyby jí ty vrásky zmizely…

Černovlasá maminka se zamračeným dítětem v dupačkách na klíně. A nejednou sedí nějaký tlustý muž na koleni zestárlé blondýnce. Pomyslela si někdy maminka, že bude její syn dvakrát tak větší? Kolik muselo být s takovým prckem asi starostí… Znovu si sednout mamce na klín. Co na tom, že jsem teď asi o sto kilo těžší…

Tři bratři, které maminka oblékla za Supermany. Cool. A pak jednou po letech se znova obléct do těch uplých červených slipů… Not cool. Zato ale strašně lovely. Sklon k plešatění se v této rodině nezapře.

Podobná fotka. Tři bratři oblečeni ve stejných rozkošných košilkách a kalhotkách. Nejsou dva z nich dvojčata? A pak, stejné šaty a pozice… ale přesto úplně k nepoznání. (Ten pán vepředu vypadá, jako by za bratra jen zaskakoval.)

Kdo by si byl pomyslel, že to, co dělám v dětství pro zábavu budu za pár let dělat už z povinnosti… Baví paní to žehlení pořád stejně jako tu holčičku?

Být mladým pohledným klukem, který se po ránu kouká v županu na malinkatou televizi. Bez příkras, dokonalá kompozice. Z malé televize se stává velká a z kluka tipuju tak z 60. letech se stává Moby 21. století. Jen ten župan zůstal.

Pořád si tak hrát na rockera…

Některé tváře se ve svém výrazu nikdy nezmění, jen prostě dospějí. Dvojice kamarádů, z nichž ten vlevo vypadá jako škaredší bratr Jakea Gyllenhaala. A ten vpravo jako kdyby měl ten úsměv na tváří po celých těch patnáct let nebo kolik.

Být stále zamilovaný a zkrásnět časem. Aneb hrozné osmdesátkové účesy, knírky a košile versus romantika na pláži při západu slunce. Sem se posouvají dějiny. Vidět je tak ještě za dalších dvacet let…

Manželský pár? Myslím, že za ta léta se u nich změnily jen dvě věci – papoušek a barevný fotoaparát. Sedět si pořád taky takhle šťastně s tím jedním.

Přátelé na celý život… Nebo bratři? Podoba tam je. Je strašně vzácné být po letech takhle spolu, nebýt rozdělen hádkami ani smrtí…

Ony si ty šaty snad musely ušít, to není možné. Dvě krásné sestry, ta starší s takovým tím uvědomělým kukučem á la big sis a ta druhá stále stejně rozverná. Všechno je v očích, ty zůstaly mladé.

Děti pózují fotografovi, všichni mají spolu sladěné oblečení – asi sourozenci. A o třicet let později se ve stejném složení sešli všichni na svatbě jedné z nich. Jak se asi změnily jejich vztahy v průběhu let a kdo si koho vlastně bere? Nahlédnout tak do jejich osudů a zeptat se…

Zestárnout a i v očích zaznamenat změnu… Obě fotky mají nepopsatelný náboj. Na té vlevo dva hezcí chlapci, důvěrné gesto staršího bratra, které mu z očí kouká: “I will dare.” Na fotce vpravo dva pánové, ten vpředu jakoby stále easy-going mladší bratr a starší bratr jakoby říkal: “I dared”.

Nejlepší fotka ze všech… Tři kamarádi. Po třiceti letech znovu všichni ve škole, ještě krásnější a usměvavější. Přesně takhle se chci taky jednou se svými dvěma nejlepšími kamarády z výšky sejít, znovu někomu vyskočit na koleno, nahodit ten rošťácký výraz a zavzpomínat na naše studentská léta. A to důvěrná pozice těch dvou by mě tedy náramně zajímala. Tahle fotka zkrátka dýchá minulostí.

Zmužnět a pít pivo místo limonády… Kdo by si pomyslel, že s těch vyžlíků stanou takoví pořízci.

Fotografie, ze které mrazí… čtyři kamarádi, mladí a všichni moc hezcí.. až na to, že někomu asi chybí kus nohy… A co dalšího se ještě změnilo?

Tolik otázek a tak málo odpovědí…

A jak jednou budete vypadat vy?

6 comments

  1. fremy July 16, 2010

    Nejlepší na závěr ;)

  2. Kate July 16, 2010

    Moc peknej clanek.:) Tesim se na Tvoji druhou fotku. A zivot pise nekdy pekne pribehy, to je pravda.

  3. Ivy July 17, 2010

    No to počkejte, nejlepší bude, až zmizí ten černý otazník a budu tam já s dlouhými hnědými vlasy:-DD

    A vůbec, co vaše young me/now me?

  4. #13 July 17, 2010

    Ivy, zamlada jsi byla hodně roztomilá, ale na mě nemáš. :D

    http://dings.mmister.com/casy.jpg

  5. eli July 20, 2010

    @martin: megalol :DDD

  6. martianchild July 21, 2010

    Ivy = mladá BB a la brunette :)
    Zajímalo by mě ale, kde ti lidi na té třetí fotce od spodu vyhrabali i po tolika letech ten stejný ubrus :-D

post a comment