Happy, now?

2 January 2010

motiv Začal nám nový rok, a tak budu předstírat, že jsem začala znovu i já. Ale asi až od zítřka. Kdo by taky chtěl, aby prvním dnem jeho fresh new startu byl den, kdy odjíždíte s kocovinou z naprosto vylidněného města do vaší rodné vísky, kde jediné, co dokážete dělat, je polehávat, bezcílně bloumat internetama […]

motiv


Začal nám nový rok, a tak budu předstírat, že jsem začala znovu i já. Ale asi až od zítřka. Kdo by taky chtěl, aby prvním dnem jeho fresh new startu byl den, kdy odjíždíte s kocovinou z naprosto vylidněného města do vaší rodné vísky, kde jediné, co dokážete dělat, je polehávat, bezcílně bloumat internetama a snášet bolest v puse, jako kdyby se vám tam právě dásněma prořezávala osmička (čti zub moudrosti). Ale ne, ona se fakt dere ven. Funny fact: Když začnete psát do Googlu “zub moud”, našeptávač vám automaticky nabídne heslo “zub moudrosti bolest”.

Matka: “Přečetla jsem si tvůj blog. Překvapilo mě, jak moc je pesimistický.”
Dcera: “Mě taky.”

Můžu vás totiž ubezpečit, že můj život zas tak v troskách není. Vlastně je docela fajn. Nevím, jestli to o mně víte, ale opravdu se dokážu radovat z maličkostí. Třeba když narazím na někoho známého v ten nejnepravděpodobnější čas na tom nejnepravděpodobnějším místě. Když mám rozečtenou knihu a spěchám domů jen abych ji už konečně dočetla. Když jedu přeplněnou tramvají (čti brněnskou šalinou) a najednou mi do sluchátek začne vyhrávat oblibený song a já se prostě na ty lidi, co stojí na mé noze, usměju. Nebo když se někdo usměje na mě. Onehdy mi strašně zvedlo náladu (a sebevědomí), když ke mně v supermarketu přišel muž středního věku (takový ten typ taťky s pupkem) a řekl: “Slečno, musím vám říct, že máte nádherné nohy.” Naopak mě docela předevčírem vyděsil ten Ital, který na mě na Svoboďáku pokřikoval, ať se s ním vyfotím a pak mě pronásledoval až do Zary, kde na mě volal přes půlku obchodu “Ahoj”. Setřásla jsem ho až po deseti minutách. Ale pak zas potěší, když sedíte někde v hospodě se svými spolužáky, k vašemu stolu přijde takový ten otravný chlápek, co prodává růže, a jeden spolužák vám tu růži skutečně koupí. A nebo když dostanete ze zkoušky 29 bodů ze 30. A pak udělá radost, když vám vaše babička napíše smskou, ať se vám splní všechny vaše sny. A dnes při tom bloumáním Internetem jsem se seznámila s geniálním Davem Barrym. A nikdy nepodceňujte sílu teplého kakaa, které vám udělá sestra poté, co se vrátíte domů s horečkou a střevní chřipkou. Těch věcí je kopa, hromada, jeden náklaďák by vám na to nestačil.

Zkrátka a dobře, nebyl to zase nakonec tak promarněný rok, jak by se dalo čekat, když ho začnete tím, že se probudíte polonazí vedle své dávné letní lásky. Protože pak s ní třeba začnete chodit. A na chvíli jste ti nějštastnější na světě. Vytáhnete z šuplíku své staré mix CD s názvem “Love songs 2003” a pak pořád dokola sjíždíte věci jako Cannonball či Clocks.

A možná jsem šťastnější, protože jsem nikdy ničeho nelitovala. Ani jednoho okamžiku. Kdoví, jak dalekosáhlý dopad ten okamžik měl. A proto nelituju ani toho letošního Silvestra. For what it’s worth, it worthed everything (tímto děkuju všem čtyřem heterosexuálním párům, kteří si se mnou o půlnoci přiťukli na ten Nový rok, a Lukášovi za tu pusu na tvář).

A co mi spolehlivě pomůže ve fresh new startuTM je zítřejší velkolepý prušánecký ohňostroj na plácku zvaném “náves”. A pak kdoví, breakfast at Tiffany’s?

one comment

  1. eli January 2, 2010

    healing effect of a mug of hot cocoa drink :-)

post a comment