How to save the Muse

23 August 2010

Chce se vám věřit, když někdo přijde a říká, že vás miluje. Že se s vámi prostě chce oženit a usínat vedle vás a počítat s vámi hvězdy na nebi. Že touží jen po tom, abyste byla šťastná. A že nikdy, čestné skautské, nikdy vás neumučí k smrti…

Dnešní počasí: sílící sklon k sebepopření.

motiv


Vždycky jsem byla inspirována Láskou. Psala jsem o ní, psala jsem pro ni a kvůli ní jsem psát přestala. Je po Lásce. Zaseknutá v meziprostoru mezi psaním a nepsaním, myšlenky utíkají za oceán, zatímco marně hledám novou inspiraci.

Platón řekl: „Kdo přikročí k chrámu Múz bez inspirace, veden vírou, že mu postačí řemeslná zdatnost, zůstane břídilem a jeho troufalou poezii zastíní písně šílenců.“ Necítím potřebu tvořit. Chci všechno nebo nic – být epickou básnířkou, nebo spisovatelkou v důchodu. Na co se snažit o další vzletná slova, když nemají svého adresáta. Když se v nich můžou najít všichni, nebo nikdo. Když postrádají tu naléhavost, kterou vkládám do každé tečky na konci věty.

Skutečné umění vzniká jedině z utrpení. A já už netrpím. Vymlátili ze mě poslední zbytek bojovnosti a odvahy snít. Oni. Kdysi jsem snívala o velkém útěku do neznáma. Jedno prásknutí dveřmi a pak nekonečné dobrodružství v podobě zimy v létě a léta v zimě. Čím víc jsem o tomto světě psala, tím míň se mi zamlouval skutečný svět. Čím líp jsem si uměla představit lidi, které bych na svých cestách potkávala, tím míň se mi zamlouvali skuteční lidé. Paradoxně jsem byla přemlouvána, ať psát nepřestávám. Žila jsem ve skutečném světě, ale byla jsem z něj vyhoštěna, zapletena do snů a stále ztracena v myšlenkách. Snad kvůli tomuhle jsem ho milovala. Obávám se, že to byl ten pravý a žádný jiný.

Vtip je v tom, že když jste dítě, ba i když jste krapet větší, když je vám řekněme dvacet a chodíte na vysokou školu, nevíte o skutečném světě vůbec nic. Moc brzy si něco vysníte a nezbyde vám čas na to poznat, jaké je to skutečně žít. Chce se vám věřit, když někdo přijde a říká, že vás miluje. Že se s vámi prostě chce oženit a usínat vedle vás a počítat s vámi hvězdy na nebi. Že touží jen po tom, abyste byla šťastná. A že nikdy, čestné skautské, nikdy vás neumučí k smrti…

 

Zítřejší počasí: částečně nadrátováno s občasnými poryvy zoufalství a podrážděnosti.

4 comments

  1. JSifalda August 23, 2010

    Zažívám právě to samé. Nevím, zda s láskou bojovat nebo před ní utéct. Je to jeden velký otazník, na který neznám odpověď. Nemůžu spát, stále jen přemýšlím, co kdyby… Jako by snad vše skončilo a zase začínalo právě u té Lásky.

  2. Kate August 24, 2010

    Super článek, i když je v něm ta bolest. Někdy je lepší dát si od lásky pauzu. Nebo aspoň od té osudové. Trochu to neřešit a pak jednou…jsme mladé.:)

  3. michal August 24, 2010

    opat skvele… sice smutne ale skvele…

  4. Ivy August 24, 2010

    Jste zlatí… Díky vám: dnešní počasí – ubývání zamračenosti až skoro k úsměvu;-)

post a comment