Imitation of life

10 May 2010

Všechny ty domy a ulice jakoby splynuly do nekonečného zástupu střešních oken s balkóny a vybledlou omítkou. A ty se ztrácíš.

motiv


Neovladatelné záchvaty úzkosti, nebo spíše prázdnoty. Být pod tlakem, že pořád něco musíš, a dny, kdy se zdá, že nemusíš nic, si pak stejně zpětně vyčítáš. Není to žádný stres ze školy (teda jen zčásti). Je to spíše strach z toho, co s tebou bude a kdo se tebou bude. A tak když ovíněná odemykáš v noci domovní dveře, nebo když se ocitneš sama v celém patře divadla a pozoruješ ty davy lidí v patře pod tebou, cítíš se od všech odcizena. Závidíš hrdince knížky U řeky Piedra usedla a plakala, taky bys nejradši někde usedla a jen plakala. A vyplakala ze sebe všechnu tu bolest, ta nedorozumění, tu prázdnotu, o které netušíš, kdy přišla, ani jak se jí zbavit. Je s tebou na každém kroku. Jdeš po ulici, v jednu chvíli zvedneš hlavu k oblakům a najednou nepoznáváš, kde to vlastně jsi. Všechny ty domy a ulice jakoby splynuly do nekonečného zástupu střešních oken s balkóny a vybledlou omítkou. A ty se ztrácíš.

A tak utíkáš. Sníš, více než kdy jindy. Po cestě městem si v hlavě přehráváš nějakou situaci, která by mohla nastat. Kolikrát se pak přistihneš, že některé repliky pronášíš nahlas, mluvíš sama se sebou, tvoříš sis svůj vlastní svět. A pak se někdo tam nahoře, říkejme mu třeba Bůh, rozhodne ti nějaký ten sen splnit. Dopadne to tak, že poslední dva roky k tobě vždycky kolem května naprosto nečekaně přijde nějaký kluk s vyznáním a s červenou růží. A ty si říkáš: “Bože, ty jsi to zase popletl.” Snad proto tě dnes, když jsi už v nekřesťanských osm hodin ráno přijela domů, tvé kroky zavedly do kostela (prostě jdeš si, jdeš si a najednou jsi v kostele). Po více než roce usedneš do lavice a začneš se modlit.

Pocit úzkosti sice neodezněl, ale třeba už na něj nejsi sama. A třeba to ten Bůh už příště nepoplete.

12 comments

  1. Jan May 10, 2010

    Dovtedy kym nebudes schopna mat rada niekoho okrem samej seba a najma dovtedy kym budes cakat na nejaky ten osud tak sa to nezlepsi. Boh nic nezariadil, zariadili to ludia ktori ta mali radi. Ak si raz uvedomis, urobis urcite nejakeho muza stastnym

  2. Ivy May 10, 2010

    Nemám ráda jen sebe… i když sebe mám asi nejradši:-DD (to jsi chtěl slyšet?) O osudu tady není ani zmínka, na ten nečekám (a vždycky když mluvím o osudu, je to jen v souvislosti s minulostí ne s budoucností – “to byl osud”). A kdo pochopil tu nadsázku s Bohem, ať zvedne ruce! Děkuju.

  3. Kate May 10, 2010

    Vyslov nahlas, co chceš a splní se to. Protože Ty budeš vědět za čím jdeš a hned to bude snazší. Ale kamarádka říká, že to někdy má celkem zpoždění a že jí vyšší prozřetelnost plní ta přání až po letech, kdy už chce něco jiného. A mezi náma, ono není špatné snít, když Ti to pomůže snášet tenhle svět. Někdy je moc šedivý na to, aby byl k žití.:)

  4. #13 May 10, 2010

    Koukám, že je tady zase jednou celkem vřava. Takže já si taky přisadim, ať je to pod jednou střechou. :)

    Veřejně se tu chci zastat té třetí růže, která nebyla červená a na kterou se tady pořád zapomíná. Chudinka…

  5. Ivy May 10, 2010

    #13: Ano, ty aby sis nepřisadil. Tak ta loňská “červená růže” nebyla kytka čítající jen červenou růži ale i nějakou žlutou (prý, a btw – žlutá růže prý znamená žárlivost:-D), výsledek je však stejný (a komentář tudíž zbytečný, ale na druhou stranu, aspoň je k věci, že).

  6. Filip May 10, 2010

    Hledáš odpověď nebo radu, proč to vždy tak nakonec dopadne a co udělat, aby to dopadlo šťastně a přišel ten pravý. Odpověď existuje, ale musíš na ni přijít sama.

  7. Ivy May 11, 2010

    Děti, vy jste to úplně špatně pochopili!!!

    NEHLEDÁM ODPOVĚĎ. NEPOTŘEBUJU PORADIT. NEHLEDÁM TOHO PRAVÉHO.

    Chraň bože.

    Ten článek byl o něčem jiném. Opět nepochopen.

  8. Jan May 11, 2010

    … whatever floats your boat, girl

  9. Ivy May 11, 2010

    whatever helps you sleep.

  10. Eli May 11, 2010

    u’ll be alone and feel alone just until you want it that way.. so it seems like u want to and u kinda like it.. if u dont, then stop crying and fight it.

  11. Eli May 11, 2010

    a smazat deset komentaru bylo reseni?

  12. Ivy May 11, 2010

    bylo:-) protože skoro všechny komentáře byly naprosto mimo mísu a přisuzovaly tomuto článku úplně obludné významy.

    Můj záměr byl zase po čase sem sharenout něco osobního… napsat o svých občasných pocitech prázdnosti. nic víc a nic míň za tím není. ke konci si z toho dokonce dělám srandu (viz Bože, ty jsi to zase popletl).

    A tyto pocity má snad každý z nás a neznačí to hned nějakou hlubokou krizi či depresi a už vůbec to neznamená to, že by se mělo okamžitě dotyčnému dostat tucet dobře míněných rad a off topic závěrů.

    Tohle není fňukající článek. Tohle byl pokus se s vámi podělit o nějaký pocit (ano, někdy si tak říkám, proč to vlastně dělám…).

    Jinak se mám totiž náramně:-)

post a comment