JAK jsem byla volit – Eurovolby 2009

9 June 2009

Tyto volby, nesoucí politologický přívlastek “volby 2. řádu”, znamenaly mé první uplatnění práva volit. A můžu říct, že to byl opravdu výjimečný pocit. Koho volit a proč jsem byla rozhodnutá už hodně dlouho.

Byl to památný den. Dokašlala jsem zkoušku z Úvodu do rozvojových studií (abych se pak dozvěděla, že jsem ji dala), celou cestu z Brna domů jsem se nečekaně dobře zabavila se spolužákem ze základní školy a pak jsem šla volit.

K prvním dvou bodům pátku 5. června 2009 se vrátím později, teď bych se ráda rozepsala o volbách do Evropského parlamentu. Tyto volby, nesoucí politologický přívlastek “volby 2. řádu”, znamenaly mé první uplatnění práva volit. A můžu říct, že to byl opravdu výjimečný pocit. Koho volit a proč jsem byla rozhodnutá už hodně dlouho. Tedy ne jak mamka, která v pátek přijela domů z práce a povídá: “Tak koho teda volíte? Já vůbec nemám přehled o volebních programech nebo kandidátech.” Ano, moje mamka představuje typického českého voliče, který si stále volí tu stejnou stranu. Nemám jí to za zlé, ostatně, není z naší rodiny sama.

Abych mamce přece jen rozšířila trochu obzory, nasměrovala jsem ji na grafický přehled kandidujících stran portálu aktuálně.cz. Nejdřív jsem se mamky zeptala na takovou tu obligátní otázku, jestli je pro pravici nebo pro levici. Odpověď přišla záhy: “A byli jsme snad někdy levičáci?” Tak to jsme si vyjasnily, dál už nebylo moc co řešit. Zelenými stranami jsem se ani nezabývala, ekologické cítění u nás nikdy nemělo moc zastání. Přes veškeré úsilí se mi však nakonec mamku nepodařilo přesvědčit, aby pořád nevolila pána, který navštívil “Berlusconiho vykřičený dům a zapomněl si fíkový list”. (citace z projevu Davida Ratha při příležitosti hlasování o důvěře Fisherově vládě, jestli se chcete zasmát doporučuji si přečíst zde – čas 14.58), ale dala šanci nějaké malé pravicové straně, ještě k tomu nejlépe euroskeptické.

Celý můj volící akt si můžeme zdokumentovat na následujícím výňatku z jedné ICQ konverzace.

 

Ivy (15:33:15 5/06/2009)
hey nic, pádím volit

XXX (15:33:30 5/06/2009)
tak šťastnou volbu ;)

Ivy (15:45:25 5/06/2009)
jsem zpět:-D

XXX (15:45:38 5/06/2009)
hergot, to máte urnu na zahradě, ne?

Ivy (15:46:25 5/06/2009)
ne, prostě je kousek:-D

 

A co se tedy přesně stalo během těch deseti minut? Tak přijela jsem na kole ke Kulturnímu domu a pak už se jen jako spořádaná a neznalá občanka držela rodičů. Zjistila jsem, že Prušánky mají dokonce 2 volební okrsky, naše rodina patří do toho prvního. Tady mě hned jedna hodná paní upozornila, že mi za chvíli vyprší platnost občanky. Tak toho jsem si vědoma už dávno, jen čekám na tu nejpříhodnější dobu jít se nechat vyfotit. Stále si totiž myslím, že by to s tím vzhledem mohlo být přece jen lepší, abych se zase dalších x let nemusela před panem revizorem či policistou při vytahování dokladů totožnosti stydět.

No a pak se šlo konečně na věc. Důležitě jsem si to vykročila za plentu (teda ono to bylo dřevěné, ale nevím, jak to nazvat), kde jsem svůj lístek s preferenčními hlasy jen přemístila z obálky do obálky. Jejda, to trvalo nějak krátce. Tak jsem si ještě pár sekund postála v úkrytu jen tak. A nasávala ten pocit, že ano, teď jsem se stala opravdu občankou tohoto státu. Patetické, že? Nicméně, už teď vám říkám, že bych šla volit znova už jen kvůli tomu pocitu. Nikdy jste to nezažili? Když jste vházeli obálku do urny, že teď, právě v tento moment, něco měníte? A nechoďte na mě s tím, že jeden hlas nic nezmění.

Tak nějak teda proběhly mé první volby. Teda, ehm, už jsem mohla jít volit na podzim do krajských voleb, ale ty jsem prostě zazdila. Stále nejem přesvědčená o efektivitě krajských zastupitelstev. Ale nebojte se, že jsem si pak dost neprofackovala za tu oranžovou republiku. Každopádně, s výsledky eurovoleb jsem nanejvýš spokojená, ne teda, že bych to nečekala. Vždyť jsem se sama vsadila s kamarádem, že volby vyhraje ODS, volební účast bude vyšší než před pěti lety (no dobře, to mi trošku nevyšlo, byla o dvě desetiny procenta nižší…) a že jeho strana nepřekročí hranici 5% nutných pro obsazení křesla europoslance (tohle mi bohužel vyšlo). Škoda jen, že jsme si nějak neujasnili tu výhru.

Ještě musím dodat, že jsem velmi hrdá na svou obec Prušánky, kde sice volební účast byla pouhých 22,79%, přesto ale výsledky dopadly takto:

ODS – 23,92%
KDU-ČSL – 22,67%
ČSSD – 19,89%
KSČM – 16,37%

za zmínku pak ještě stojí Strana zelených, kterou volilo celkem 5 lidí (1,25%) a Strana svobodných občanů, kterou volili tři lidé (0,75%, nutno dodat, že jen pouze jeden z nich zaškrtal své preference…). Právě však těmto dvěma stranám jsem přála, aby to dotáhly aspoň na tu pětiprocentní hranici. Debakl Zelených mě mrzí už kvůli Bursíkovi, jehož odchodu z postu předsedy strany má kamarádka věnovala jeden příhodný status na Facebooku:

YYY vzdává hold Martinu Bursíkovi. Za jeho přímé, lidské a věcné postoje, odhodlanost, se kterou dokázal čelit všem špínám českého politického rybníčku, za konečnou a jasnou vizi dříve ekoradikální a rozhádané Strany zelených, za Karla Schwarzenberga jako ministra zahraničí, za všechno. Show must go on.

 

Musím se přiznat, že i já jsem měla Bursíka ráda. Zapůsobil na mne kdysi v létě v roce 2007, kdy se přijel jako skaut podívat na Obrok, celorepublikové setkání mladých skautů a skautek. Dostala jsem se tehdy na jednu besedu s ním a i když mu už tehdy nešlo upřít, že je to politik se vším všudy, přesto se od našich tehdejších a vlastně i současných zákonodárců velmi lišil. Možná měl na začátku svého působení jako ministr životního prostředí nějaké nevyjasnéně majetkové poměry, ale ono se vždycky na někoho něco najde, když se chce. Navíc mi byl Bursík sympatický nejen tím, že je to skaut a tudíž vždycky mluví pravdu (ehm), ale i tím, že nenechal, aby se ze Zelených stala banda ekolevičáků, ale snažil se tuto politickou stranu držet u středu, když už ne napravo. A taky si jako jeden z mála našich politiků dokázal přiznat porážku a nést za ni odpovědnost.

Proto na závěr tohoto článku, politicky více laděného, než bylo původně zamýšleno, i já vzdávám hold Martinu Bursíkovi. A zároveň děkuji všem, co přišli k volbám a pokusili se něco změnit.

3 comments

  1. #13 June 9, 2009

    Když jsem volil ve volbách do Sněmovny 2006, tak jsem se taky cejtil, jak jsem to zrovna tomu Paroubkovi nandal a těšil jsem se na krásné modré časy… fakt to byl zvláštní pocit u tý urny.

    Bohužel, ten pocit mi za ty tři roky trochu zhořknul. Ale co se dá dělat, show must go on, jak říkáš :)

  2. Gaspacho June 10, 2009

    Ahoj Ivy, dneska jsem se dostal k RSS a nestačím koukat. Krásný stránky!! Těším se na spoustu dalších zajímavých článků;-)
    Na mé první volby si taky pamatuju. Hodně velké napětí a nadšení, že můžu spolurozhodovat o naší kotlině. Další volby jsem už seděl v komisi a už to pro mě není takový svátek jít volit. Takže rada: nechoď do volební komise;-)
    Debakl SZ mě taky mrzí a odchod Bursíka ještě víc…ale jako Fénix vystoupí s popele:) A vlastně je to i moje chyba…poprvé jsem nevolil zelené, ale v říjnu…

  3. Ivy June 12, 2009

    Pozdě ale přece;-) Jejda, vy máte všichni nějaká velká očekávání… vždyť jste jen na pískovišti;-)

    Jak to teď tady čtu, tak po říjnových volbách mě nějaký supr feeling taky asi přejde… zvlášť když to Paroubkovi nenandáme. Ale s těmi zelenými jsi mě překvapil, když jsi nevolil ani ty…;-)

post a comment