Jede se do Istanbulu

24 April 2014

Tak tu sedím, v půl desáté ráno doma u počítače a čekám, až bude deset a já budu moct vyrazit směr Letiště Václava Havla. Po dvou letech se na týden vracím do Istanbulu. Jak to, že je Istanbul zase to, kvůli čemu sem po strašně dlouhé době zase píšu? Odpověď je asi velmi prostá. Přišel […]


Tak tu sedím, v půl desáté ráno doma u počítače a čekám, až bude deset a já budu moct vyrazit směr Letiště Václava Havla. Po dvou letech se na týden vracím do Istanbulu. Jak to, že je Istanbul zase to, kvůli čemu sem po strašně dlouhé době zase píšu? Odpověď je asi velmi prostá. Přišel čas, kdy už jsem vybředla ze všech těch existenciálních krizí a mám vedle sebe někoho, komu můžu říct cokoli, takže psát to potom na blog pro mě pozbývá to zadostiučení, že jsem byla vyslyšena. Většinou totiž bývám vyslyšena každý boží den. Uff :)

Takže Istanbul. Už do včerejšího večera, poté co jsem dodělala poslední grafické a typografické úpravy na MMisterově nové knížce, jsem dost znervózněla při pomyšlení, co si všechno musím sbalit, jestli mám všechny doklady a jestli se mi ještě bude v Istanbulu líbit. Jak kdybych tam jela poprvé, plná očekávání, hlavně abych Istanbul v co nejlepším světle ukázala boyfriendovi. Vzhledem k tomu, že první dvě noci bydlíme ve čtyřhvězdičkovém hotelu to doufám nebude tak těžké. No a pak ta setkání se svými starými známými a ex, moc jich už nezbylo, ale aspoň to není o kvantitě, ale o kvalitě ;)

Což mi připomíná, bývalá spolužačka z Bilgi, se kterou jsem se měla v Istanbulu vidět, mi včera napsala: “How are you? Just recently I was going around on your blog. I love that blog.”

Me too. True story.

post a comment