Jinak se točí svět

17 November 2009

motiv Zase jsem byla konfrontována se svými sny… Nařčena z toho, že už nesním, že jsem prázdná. Kde jsou ti studenti, kteří se před dvaceti lety bili za demokracii? Na Facebooku, bijí se za funkci “dislike”. Můžeme na to nahlížet jako na paralelu, mladí lidé chtějí dát najevo svůj nesouhlas. Bohužel však kvůli tak marginální […]


motiv

Zase jsem byla konfrontována se svými sny… Nařčena z toho, že už nesním, že jsem prázdná. Kde jsou ti studenti, kteří se před dvaceti lety bili za demokracii? Na Facebooku, bijí se za funkci “dislike”. Můžeme na to nahlížet jako na paralelu, mladí lidé chtějí dát najevo svůj nesouhlas. Bohužel však kvůli tak marginální věci, až je smutné podívat se na dnešní vysokoškoláky. Dostat se na vysokou školu dnes nevyžaduje prakticky žádné úsilí. Studenti proplouvají svým studiem, uhrávají zkoušky, na poslední chvíli odevzdávají seminární práce, socializují se prostřednictvím Internetu a vyjít do ulic dát svůj nesouhlas je ani nenapadne, protože jsou přece v dnešním světě docela spokojení.
A přitom to byli vždy vysokoškolští studenti, kteří hýbali dějinami. Tak proč teď, když nesouhlasím s “euroústavou”, radši se přidám do nějaké virtuální skupiny, než být fyzicky přítomna na demonstraci. Proč tak lehce prochází ČSSD a ODS jejich “tajná” koalice. Proč když se mě někdo zeptá, jaktože má generace už proti ničemu nedemonstruje, veřejně nevystupuje, prostě není slyšet (čestná výjimka – Vajíčka vs. Paroubek) odpovím jen, že není proti čemu.
Syndrom vyhoření. Mám se prý vrátit k něčemu, co mě dělalo šťastnou. Jenže co to jen bylo? Přítele už odvál čas, na lego sedá prach a Sims 1 jsou nekompatabilní s Vistami. Některé mé šťastné chvíle se dají vyčíst i z tohoto blogu, třeba hned první článek o Ignis Brunensis, ve kterém jsem demonstrovala, že mé sny nebyly nikdy malé. Naneštěstí, nebyly také splnitelné. Čím více se podílím se na různých projektech a vlastních snech, tím méně mě přestávají naplňovat. 17. listopad 2009, dvacet let. A dál…? se točí svět.

A potom uslyšíš, jací jsme a jací byli ti před námi…
Jinak se točí svět, o to tu teď jde… I když to občas skřípe,
vůbec nám nevadí, že to neladí…

3 comments

  1. S.F. November 18, 2009

    Ano, vysokoškolští studenti hýbali dějinami. (Nikoli však “vždy”, viz níže.) Každopádně, jak chceš v dnešní době hýbat dějinami? Nejsme v roce 39, a nejsme ani v roce 89, když se hroutil komunistický režim.
    To zoufání nad údajnou lhostejností současných studentů (ať už ze strany studentů samotných nebo ostatních lidí) je alibistické a naivní. Však, nikdy tomu nebylo příliš jinak. Studenti měli své názory, ale stejně tak i své zájmy, své přátele, rodinu, prostě svůj život, kterému povětšinu času dávali zcela přednost. Jen jednou za čas se dokázali zformovat ve větší mase, a dějinný vývoj posunout kupředu. A to díky souhře “příznivých” událostí, které kdyby nenastaly, tak by se dotyčné události nikdy nestaly, nebo se staly s úplně jinými výsledky. Za posledních sedmdesát let studentské akce významně ovlivnily vývoj naší země dvakrát, v obou případech s epicentrem v Praze. Proč si tedy myslíš, že: “přitom to byli vždy vysokoškolští studenti, kteří hýbali dějinami”?
    Chceš tím říci, že v naší historii jsou jenom dvě významné události?

    Proč panuje přesvědčení, že dnešní generace už proti ničemu neprotestuje? Respektive proč panuje přesvědčení, že tohle je problém pouze dnešní generace? Nebyl to snad i problém generace našich otců a dědečků? Není to snad obecný problém našeho národa a obecně i lidí? Starat se v první řadě o sebe a teprve ve skutečně vypjatých momentech se do něčeho pustit? (Přičemž si myslím a věřím, že kdyby dejme tomu příští volby vyhrála ČSSD a šla do otevřené vlády s KSČM, tak by vysokoškolští studenti vyšli do ulic – právě protože by to považovali za dostatečně vypjatý moment a cítili by potřebu jasně se vyjádřit.)

    Vždy bylo mezi studenty určité malé procento aktivistů a aktivních, a zbytek se na vlně tehdejších událostí pouze vezl. Stejně tak je to i nyní – akorát zatím nepřišla žádná vysoká vlna, která by ostatní svou důležitostí a atmosférou smetla.
    Naši generaci bych kvůli tomuto nezatracoval. V tomhle nejsme o moc jiní než generace předešlé.

    Bohužel, stejně tak se neodlišujeme ani v jiných věcech, a proto tak souběžně i pochybuji o tom, co si mnozí (dle mého názoru) naivně mysleli (a myslí dodnes), a to, že až bude veřejné dění ovlivňovat generace, která vyrostla mimo komunismus, bude lépe, demokracie bude kvalitnější a společnost přijatelnější. Nebude.

  2. Ivy November 18, 2009

    Nemůžeš psát komentáře delší než celý článek:-))
    Ale OK, nějak takhle jsem si představovala odpověď na “A dál?”. Děkuju, i slečny by se měly někdy profackovat.

  3. S.F. November 19, 2009

    Si tím asi nehrazuju to, že svůj blog už nějakou dobu nepíšu… promiň. :-)

post a comment