Když kapky rosy naráží na sebe a prší

16 January 2010

motiv Znáte ten pocit, když kapky rosy naráží na sebe a prší? Vznikl z toho kdysi prudký liják. Nevinně se to začalo, prostě se potkaly. Byly. Pršely. A nemělo to konce. Až přišlo další ráno a z kapek rosy se staly kusy ledu. Rampouchy ostré jak žiletka, jen bodnout, ublížit a pak se rozlomit na […]


motiv

Znáte ten pocit, když kapky rosy naráží na sebe a prší? Vznikl z toho kdysi prudký liják. Nevinně se to začalo, prostě se potkaly. Byly. Pršely. A nemělo to konce. Až přišlo další ráno a z kapek rosy se staly kusy ledu. Rampouchy ostré jak žiletka, jen bodnout, ublížit a pak se rozlomit na milion kousků, které se ti omylem zařežou do srdce.

…a tak vyjdu ven…a křičím…řev protne ospalost mrazivého rána…a pára se mi sráží u úst…dým jako u poslední kuřákovy cigarety…plíce už nestačí.
…a tak skáču do sněhové závěje…rozkopávám sníh…chci v něm zmizet…tonu v bílém nekonečnu a jediné, co cítím, je chlad…a pak mokro v botách…najednou zase začínám tát…a chci se prodrat ven…
…a tak mě uvidí. Zrovna, když vypadám jak nepříčetně zmoklý šílenec…nebo zmokle nepříčetný? Šílenec.

Sveďme to na počasí… Sveď mě.

post a comment