Lásky jedné zrzky – 1. teoretický úvod

17 August 2009

Další díly Lásky jedné zrzky – 2. All the way down Lásky jedné zrzky – 3. Whole wide world Lásky jedné zrzky – 4. Heartbeats Lásky jedné zrzky – 5. Shit happens   Stendhal: O lásce Čtu si tak soubor Stendhalových úvah o lásce a najednou se mě zmocní takový ten klišoidní pocit, že psal […]


Další díly
Lásky jedné zrzky – 2. All the way down
Lásky jedné zrzky – 3. Whole wide world
Lásky jedné zrzky – 4. Heartbeats
Lásky jedné zrzky – 5. Shit happens

 

Stendhal: O lásce
Čtu si tak soubor Stendhalových úvah o lásce a najednou se mě zmocní takový ten klišoidní pocit, že psal vlastně o mně. Poslechněte si ten příběh:

Zrození lásky popsal Stendhal v 7 bodech, uvádím však jen typické první čtyři:
1. Obdiv
2. Začínáme si říkat: “Jaká to rozkoš, dát jí polibek a sám jej od ní dostat, atd.”
3. Naděje.
Zkoumáme její přednosti, v té chvíli právě by se žena měla vzdát pro nejvyšší možnou smyslnou rozkoš. Ve chvíli naděje zaplanou i nejzdrženlivějším ženám oči, vášeň je tak silná a rozkoš tak živá, že se prozrazuje nápadnými znaky.
4. Zrodila se láska.
Milovat, toť pociťovat rozkoš z vidění, dotýkání a vnímání všemi smysly a z největší možné blízkosti milované bytosti, která nás miluje.

Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem absolvovala první tři body, jen abych u čtvrtého narazila. To je tak, když potkáte někoho, kdo vás prostě na první pohled osloví. Musí mít něco v sobě, čím si vás připoutá natolik, že začínáte přemýšlet, jak byste uskutečnili první kontakt, nejlépe fyzický… A pak nám dá naději – objeví se gesto, věta či nějaký dotek, který si hned vyložíme jako povzbuzení v našem obdivu, jež se tak pomalu začíná měnit ve vášeň. A tady je ten (čtvrtý) bod zlomu, na lásku musí být dva.

Ke zrození lásky tedy stačí docela malá naděje., někdy se tak láska může zrodit i přes noc. Následná zamilovanost se u chlapců projevuje takto:
Milenec se ustavičně potácí mezi těmito třemi myšlenkami:
1. Má veškeré přednosti.
2. Má mě ráda.
3. Co dělat, aby se mi dostalo co možná nejpádnějšího důkazu lásky?

Takže nejen já, ale i opačné pohlaví se potřebuje ujišťovat a být ujišťováno, že si vybrali správně, no není nad pádné důkazy. Škoda jen, že si někteří pletou slova pádný s fyzický. Jenže, žijeme ve světě plném domnělých nespravedlností, takže jaké by to bylo, kdyby láska nakonec nesklouzla k problémům typu: A chce B, B chce C, C chce D a D chce A, nedejbože, když se to zkomplikuje ještě víc a vyjde z toho: A a D chce B, B chce C, C nechce nikoho. Narážím zde na to, že všichni už jsme zažili, jaké to je, když naši lásku ten druhý neopětuje.

Co je však lepší, být sám nešťastně zamilovaný, nebo být v pozici, kdy vy to tam necítíte? Z vlastní zkušenosti říkám, druhý případ je horší. Když se do vás zamiluje kamarád a vy do něj ne, ničí to všechno – přátelství, sny, vztahy… Vždycky jsem proti tomu bojovala jen jedním způsobem: nějaký čas se dotyčnému zamilovanému vyhýbat, aby bylo pro něj snazší zapomenout, aby to tak nebolelo. Zatím mi tato cesta byla dost vyčítána a skoro doslova mlácena o hlavu, nikdo však ještě nepřišel se sofistikovanějším řešením. Až mi nakonec dal zapravdu i pan Stendhal:

Byl-li milenec stíhán pohromami, má-li citlivou a přemýšlivou povahu, vzdá-li se naděje na jiné ženy, chová-li k té, o kterou běží, živý obdiv … bude raději snít o nejnejistější vyhlídce, že se jí jednoho krásného dne zalíbí, než aby přijal od lecjaké ženy všechno to, co mu může věnovat.
Bylo by potřebí, aby v té chvíli, a nikoli později, prosím, žena, kterou miluje, jeho naději krutě zabila a zahrnula ho veřejným opovržením, které již nedovoluje společensky se stýkat.

Takže to přece jen nebude o ženské logice, i když se Stendhal zmiňuje, že o tom, co se děje v hloubi srdci něžné ženy, nemůže muž říci téměř nic rozumného. Ono je ale těžké, akceptovat něco, co nechápete. Jenže spíš, mnohdy je to tak, že kdo nechce tak nepochopí. Lepší je myslet si to, co chceme a neuznávat názor druhého, na tom pak ostatně končí všechny vztahy.

Ještěby se k tomu hodilo říct, že od té chvíle, co miluje, nevidí ani nejmoudřejší muž žádnou věc tak, jak opravdu vypadá. Když nic jiného, přeceňuje aspoň svoje výhody a nadto nejnepatrnější projevy přízně milované osoby. I já tak často dopadám, začnu se přeceňovat, neopodstatněně přiživuji naději a záhy pak oslepnu.

Nyní si jdu sypat popel na hlavu já sama: V netečné, dokonale lhostejné duši – například v duši mladé dívky, žijící někde v osamělém zámku na zapadlém venkově – může i nejmenší údiv přivodit jakýsi takýsi obdiv, a když se pak zrodí třeba slabá naděje, vzbudí lásku. V takovém případě je láska z počátku příjemná jako cosi zábavného. Údiv a naděje jsou silně doprovázeny potřebou lásky a melancholií, jakou se trpívá v šestnácti letech.

Je pravda, že možná až doteď jsem občas samý údiv. Nechce se mi však věřit, že by v tom hrála roli lhostejnost. Spíš nedostatek jiných podnětů a příliš vznětlivá duše. Anebo to všechno sveďme na ten zapadlý venkov. Každopádně, i v tomto odstavci jakoby se schovávaly narážky na mé dospívání, které ho mají zároveň omlouvat. Nezřídka však když mluvíme o zamilování, mluvíme jen o tomto:

Znuděná, ale nikoli citlivá žena si po celý večer myslí, že se na věky zamilovala. Je pyšná, že konečně poznala jedno z těch tak mocných hnutí duše, po kterém toužila její obrazivost. Druhý den ráno však již neví, kam by se schovala a zejména jak se té nešťastné osobě, kterou večer tak milovala, pěkně vyhnout. Dodnes se i já dokážu bezhlavě zamilovat (což už jste nejspíš poznali z druhého odstavce), stejně tak, jako mám za sebou i praxi v odmilování se. Zbavit se povrchní zamilovanosti není vůbec těžké, jde jen o to, zaměřit se na detaily:

Šlechetný muž zahrnuje mladou nešťastnici nejvybranějšími maličkostmi a v dívčině srdci se již již rodí láska. Ale on si nasazuje ošklivě klobouk a jezdí nemotorně na koni a ta nešťastnice to vidí. Dívka se s pláčem přizná, že nemůže všechnu tu horlivost, co jí osvědčuje, bohužel opětovat. Typický příklad toho, když se dívce kluk jen líbí. Kdyby ho milovala, ujišťuji vás, že by to vypadalo takhle: Viděla jsem všechny jeho chyby, a všechny jsem mu je odpouštěla, jen aby mě měl rád.

Vzpomínáte si ještě na svou první lásku? Jaké to bylo, když jste se poprvé s někým do sebe zamilovali? A i přes ta léta, která od té doby uplynula, a přes všechny neshody, kvůli kterým musela první láska skončit, nemáme ji přece jen trochu zidealizovanou? Postavenou na piedestal, ke kterému se obracíme, když nás všechny ostatní lásky zklamávají. Taky už na své první lásce vidím jen to dobré. Zaslouží si to:

Nechť půjde o jakéhokoliv muže, nikdy, ani kdyby byl hotovým zázrakem, již nebude s to si vytvořit obraz tak úchvatný, nebude tedy již schopna milovat tím ohněm jak za raného mládí. A poněvadž se již v lásce těšíme jediné iluzi, kterou si činíme, nebude se obraz, který bude s to si vytvořit v osmadvaceti letech, nikdy honosit skvělostí a vznešeností obrazu, na kterém byla založena první láska v šestnácti letech, a druhá láska se vždycky bude jevit jako horší první.

Stendhal psal mně. Proč by jinak do svých spisů zařadil větu o mém blogu, se kterou uzavírám téma Lásky jedné zrzky – teoretický úvod.

 

This was her favoured fairy realm, and here she erected her aërial palaces.

(To byla milostná říše jejích snů, a ona si tam stavěla své vzdušné zámky.)

Walter Scott: Nevěsta z Lammermooru I.

06_heart_c

6 comments

  1. M August 18, 2009

    Zajímavý článek k zamyšlení. Autorka nad ním zjevně strávila docela dlouhou dobu a vyplatilo se to.

    Spoustu tezí bych podepsal, a proto trochu zamrzí, že některé vypadají odbytě a nepromyšleně, o to víc však nekompromisně (jak už to tak u nepromyšlených věcí bývá).

    Ty pak totiž nelze přijmout a bohužel kazí dojem z článku, který by jinak byl perfektní.

  2. Ivy August 18, 2009

    Myslím, že je v tom článku vše, co má být, aby člověk, který ho chce pochopit, pochopil (a přijmul). Nepromyšlené to připadá jen tobě, a že vím taky proč, eMko.

  3. itsx January 4, 2010

    Caf :)

    Stendhal byl zřejmě hodně zábavný, protože například věta : “o tom, co se děje v hloubi srdci něžné ženy, nemůže muž říci téměř nic rozumného. ” je prostě super:)
    I když si myslím, že ve skutečnosti, že je to všechno úplně jinak, jak je ostatně mojím dobrým zvykem :)

    malé itsx je momentálně ve fázi číslo dvě, kdyby vás to jako zajímalo …:)

  4. Ivy January 4, 2010

    A jak to teda ve skutečnosti podle tebe je, malé itsx ve fázi 2?

  5. itsx January 5, 2010

    no přece jinak :)

    OK:
    láska jsou peníze ( proto se penězům někdy říká LOVE ), ale
    myslím, že to taky není tak úplně pravda, takže jsme rázem tak kde jsme byly … :)

    a protože jsem v té 2ce (neboli masshuge), tak přidám básničku od V. Scarlet:

    SETKANÍ

    Zastaven ženou v bráně neznámého města,
    prosil jsem: Pusť mě dál, já jenom vejdu
    a zase ucouvnu a vejdu zas, jen abych couvl,
    neboť se bojím tmy tak jako každý muž.
    Ale ona mi řekla:
    Vždyť jsem tam nechala hořet světlo!

  6. Ivy January 5, 2010

    Že jsem se vůbec ptala.

post a comment