Léto 2009, část druhá

2 Comments


PRUŠÁNKY SUMMER PARTY

Vítr se nám začíná obracet, po zvláštních začátcích přišel zlomový okamžik léta. Minulý pátek (24.) jsem pořádala se sestrami akci, jež nesla podtitul Three sisters are throwing the best party ever. A myslím, že nebyl daleko od pravdy. Akce se konala od pátku do neděle, nicméně největší party probíhala právě z pátku na sobotu. Účastnilo se jí přesně 40 lidí.

PÁTEK

Doteď nevím, kam se všichni ti lidé mohli vejít, zvlášť když se v průběhu noci garden party musela přesunout do přízemí z důvodů deště, který trochu komplikoval naše grilování. Největší záhadou pak pro mě zůstává fakt, že jsme pak všichni našli své místo ke spaní. V mém pokoji spalo šest lidí (!), no bohužel já mezi nimi nebyla. Příliš pozdě jsem odhadla limitované možnosti našeho domu, a tak když mi sestra zabrala poslední volné místo na chodbě v prvním patře, odebrala jsem se do patra druhého, zvaného taky půda či podkroví. I tady už se však nacházel jeden kamarád, využila jsem tedy aspoň situace a zabrala mu půlku polštáře.

Hosté se sjíždějí

Zpátky ale k průběhu večera. První hosté se začali sjíždět… kupodivu už ve tři hodiny odpoledne. Jelikož jsme však typicky nestíhaly a půlka věcí nebyla připravená, poslala sestra návštěvníky na procházku do nedaleké vesničky vinných sklepů Nechory. Že se jim tam nejspíš zalíbilo svědčí jejich návrat až kolem sedmé hodiny (tuším). Můj první návštěvník přijel do Prušánek ve třičtvrtě na pět. Krása vesnice mu však zamotala hlavu natolik, že se k našemu domu dostal až o půlhodiny později. Přitom cesta z autobusové zastávky k nám trvá tak osm minut, o čemž se mohli přesvědčit i další hosté, které jsme postupně na zastávce vyzvedávali. Nebyly by to České dráhy, kdyby mi nezkomplikovaly logistický plán akce. Narážím na to, že až do půl deváté jsem byla střízlivá, protože jsem musela zajet autem pro své tři kamarády do Hodonína.

Začíná svítat

Poslední host a zároveň jediná další kamarádka z Prušánek dorazila kolem půlnoci, kdy už akce byla přestěhovaná do přízemí a částečně také do obyváku. Nebudu zde zabíhat do detailů, večer prostě plynul, všichni se podle ohlasů skvěle bavili, padlo všechno naše víno i alkohol, kteří dovezli hosté, přesto jsme však na domě ani na sobě nezaznamenali žádné větší škody, tedy snad až na rozbitou terasovou židli. A čtyři sečné rány na mé dlani (historky o jejich původu se různí).

Po jedné hodině v noci už jsem začala ztrácet pojem o čase. Ne však kvůli větší míře alkoholu v krvi, ale kvůli prostému důvodu absence hodinek na levém zápěstí. Tuším, že poslední návštěvníci se začali pokoušet o spánek v přeplněném domě v půl šesté ráno. To já už nejspíš půl hodiny spala. První hosté začali odjíždět v sobotu v půl osmé. Nekřesťanská hodina, ale spoje o víkendu z Prušánek do větších měst nebyly nikdy moc ideální.

SOBOTA

Dům se probouzí k životu

Když jsem v půl jedenácté sešla z podkroví zpátky do největší noclehárny (prvního patra), celý dům už byl na nohou. Třetina hostů odjela do oběda, další třetina poodjížděla během dalších dvou hodin. Mezitím se u nás ještě všichni nasnídali a pár kamarádek pak na oběd ještě usmažily maso, které zbylo. Společnými silami jsme začali dávat dům do pořádku, za což všem moc děkuji. Nečekala jsem, že když po propařené noci vrazím nějakému klukovi do ruky smeták, fakt začne zametat. Ale světě div se, do dvou hodin odpoledne už byl dům uklizen, jak nejlépe se dalo, důkazem budiž přeplněná popelnice obklopená mořem pytlů s odpadky, které se do ní už nevešly.

Odpolední agroturistika

Nakonec u nás na sobotu a neděli zůstalo pět kluků a jedna holka. Aby se počty trochu vyrovnaly, přijel ve čtyři hodiny odpoledne opravdu poslední návštěvník, můj spolužák z filmové vědy. Takže nás bylo šest kluků a čtyři holky, tedy ideální počet na trhání meruňek v našem sadu. Babi s dědou totiž trvali na svém – v sobotu odpoledne musíme natrhat 150kg meruněk. Kluci se dobrovolně nabídli, že nám s tím pomůžou. Nutno dodat, že skoro všichni žijí v Čechách… Inu, mé dvě sestry, kamarádka a dva kamarádi nasedli do auta a já se čtyřmi zbývajícími kluky vyrazila na kole – cíl jasný: dva kilometry vzdálený sad, kam se jede pěkně do kopečka.

Cesta to byla vzhledem k událostem, jež jí předcházely, velmi divoká a dlouhá. Přesto to byl pohled k nezaplacení – čtyři kluci drkotající se na dámských, starých a pro ně malých kolech, jež některá prý ani nebrzdila. I tak jsem ale měla co dělat, abych jim stačila. Za chvíli po nás přijeli autem i zbývající kumpáni a v závěsu i děda s babi. Po vyčerpávající přednášce, které meruňky sbírat a které ne, se všichni rozutekli pod stromy, na stromy, na žebříky a do trávy.

Babička dohazovačka

Dotrháno bylo za tři hodiny, během kterých si babička začala hrát na dohazovačku a hned z ní byla hvězda odpoledne. Není se čemu divit, babička už pět let lamentuje, ať si seženeme nějaké ženichy, kteří by nám pomáhali se sběrem meruněk a pak s vinobraním, a najednou jí do sadu přijede nápadníků hned šest. Babi s dědou z toho byli tak dojatí, že pak všechny pozvali ještě do jejich sklepa na ochutnávku vína. Takže jak se ukázalo, kdo zůstal, neprohloupil, protože se návštěva vinného sklepa opravdu konala. Po celou dobu odpolední agroturistiky jsme si se sestrami říkaly, že tohle nám fakt nikdo neuvěří… zvlášť když se největším zápalu boje na nás ještě přijel podívat můj exboyfriend, který měl prý cestu kolem.

Chvíle v kruhu rodinném

Domů jsme dorazili kolem sedmé hodiny, osprchovali se ve studené vodě, protože jsem zapomněla zapnout bojler, a když všichni ze sebe zase udělali lidi a nachystali jídlo a pití na večer, zasedli jsme do obývacího pokoje a začali hrát Aktivity. O půlnoci se to však začalo tříštit, mnozí byli unavení, dalším scházel alkohol a někteří byli zmrzlí z terasy, kam si šli dát vodní dýmku, a tak jsme si zapli na domácím kině IT Crowd a do druhé hodiny v noci už celý dům spal.

NEDĚLE

Nedělní ráno už se neslo opravdu v rodinném duchu. Probudila jsem se pěkně ve své posteli, u nohou mi ve spacáku ležel kamarád a vedle na posteli sestra, která byla tak unavená, že zaspala v oblečení. V kuchyni už se motali kamarádi, hledali něco k snídani. Úklid domu pokračoval. Do oběda už bylo vše na svém místě, po party nebyly ani památky, odpadky, které se nevešly do popelnice, skončily v kufru auta.

Po poklidném nedělním obědě nás tři kamarádi a kamarádka opustili, takže počty se snížili na tři na tři. Poté, co jsme jednu sestru nechali doma a v pěti vyrazili na kolách (opět!) do Nechor, kde jsme si chtěli dát pivo U Jeňoura, jsme zpocení a s vyplazeným jazykem zjistili, že je tam dnes zavřeno. Vrátili jsme se tedy do Prušánek a na zahrádce U Krpa se k nám připojela i třetí sestra. Když jsme přijížděli kolem třetí zpátky domů, couvalo v tu chvíli na vjezd naše druhé auto. Rodiče se vrátili z dovolené.

SHRNUTÍ

Kamarádi to na Facebooku napsali hezky:

YYY: jede zpět do civilizace, tam kde funguje marketing, kde kilo meruňek stojí 50Kč, kde si netykáme-neoslovujeme se teta, babi…bude mi to chybět….thank u for everything…

XXX: zazil oberacku marhuli a vylet do sklipku…asi sa idem prizenit na juznu moravu…….ale teraz uz ideme hladat tu pravdu…vraj je ukryta na dne flasky….ps. babka respect :)

Iva Hromkova: ..a po třídenní párty zbyla po cca 30 lidech ubytovaných u nás doma jen jedna černá ponožka… Díky:-)

Bylo nás pět

 

Pokračování příště.

2 thoughts on “Léto 2009, část druhá

  1. the biggest greatest weekend ever :-)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *