My worlds

26 February 2010

A je to tady, nestíhám. Mám rozepsané asi tři články, ale dokončit nezvládám ani jeden. Začnu tedy nanovo. Začala mi škola. První týden v kouzelné říši divů. Nové předměty, nové výzvy, nové tváře a staří kamarádi – dobří holubi se vracejí. Poté, co jsem se poslední měsíc cítila skoro jako v izolaci od toho skutečného […]

A je to tady, nestíhám. Mám rozepsané asi tři články, ale dokončit nezvládám ani jeden. Začnu tedy nanovo.
Začala mi škola. První týden v kouzelné říši divů. Nové předměty, nové výzvy, nové tváře a staří kamarádi – dobří holubi se vracejí. Poté, co jsem se poslední měsíc cítila skoro jako v izolaci od toho skutečného světa, jsem dnes zjistila, že vlastně žádný skutečný svět ještě neznám.

motiv

Kolem poledne jsem se vracela z Brna domů a v autobuse si ke mně přisedl bývalý spolužák ze základní školy. Přišel o nájem v Brně, tak se vracel za rodiči, po střední škole rok pracoval a teď je nezaměstnaný. On řešil existenční problémy, já řešila, jak se mi nechce psát motivační dopis kvůli zahraničnímu pobytu. I on měl kdysi odvážné sny, dva roky to zkoušel na herecké obory vysokých škol. Tak smělá (či naivní?) jsem já nikdy nebyla, i když jsem si tajně na střední škole taky prostudovávala podmínky přijetí na DAMU a jí podobné, vždyť na základce jsme společně řádili v dramatickém kroužku. A najednou mezi námi bylo trapné mlčení. Na konci naší společné cesty jsme si jen řekli “Ahoj” bez nějakých falešných příslibů, že se někdy sejdeme. Oba jsme si uvědomovali, že naše světy jsou až příliš daleko.

Co říct k tomu mému světu? Včera jsem lítala s vysavačem, Zuzkou a Samem po Novém Lískovci a hledala, jak nejlépe zachytit téma Vysavač, přítel člověka. Celé odpoledne jsme tak my tři měli svůj vlastní svět, ve kterém nám bylo jedno, co si o nás pomyslí lidé na zastávce, když tam bude Zuzka hladit vysavač jako by to byl Samův pes. Úkol zněl jasně – poslat do pátku vyučujícímu Audia a videa patnáct fotografií na jedno téma, ve kterých se střídají různé velikosti záběrů (celek, polocelek, detail apod…). A mě prostě napadl ten vysavač. Jsem zvědavá, co mi na tu mou fotogalerii řekne učitel. Přece jen, doteď jsem fotila pouze do rodinného alba fotky typu “Sýýýýr”, takže nebýt dvou fotogenických a nápaditých spolupachatelů, nikdy bych tak dobře vysavač do světa lidí nezapasovala. Do světa, ve kterém na nás překvapení řidiči-co-jezdí-pumpovat-odpad nechápavě hledí, když je prosíme, jestli bychom si ten jejich hovnocuc nemohli vyfotit s naším vysavačem. Do světa, ve kterém nám nevadí pohoršené pohledy lidí, když Zuzka objímá vysavač jako svého nového boyfrienda. Do světa, ze kterého si tak děláme srandu.

Jaký je vlastně ten svět tam venku? A do jakého světa patřím já? Už přes měsíc jsem součástí jednoho experimentu – spojení světa dvacetileté studentky se světem osmadvacetiletého IBMáka. Nemůžu o tom mluvit bez hromady sentimentu a patosu, ale prostě to funguje. Článků s tagy boys a dreams jsem napsala spousty, nikdy bych ale nevěřila, že jednou se imaginární ON opravdu změní v někoho skutečného. Že už to nebudou sny, které si vymýšlím na svých cestách, ale sen, se kterým jsem na cestě. Nedbajíce cíle, protože cenu má pouze cesta, pouze ona trvá… Asi bych měla přidat nový tag… A jak se mi krásně psávaly všechny ty depresivní články o mých zklamání, o dlouhých nocích a nepřeberném množství prvních schůzek, jak jsem si nádherně vybíjela své emo nálady tady v mém malém kousku světa a přicházela na další možné způsoby, jak je neotřele popsat. Proto nejsem zběhlá ve vyjádření opačných pocitů, takže jediné, co zde můžu napsat je – jsem šťastná. A pokaždé, když se naše dva světy střetávají, se ztrácím v myšlenkách.

11 comments

  1. fremy February 26, 2010

    Jsem rád, že ON se stal skutečným. Dodáváš mi tak naději, že sny se plní. Život má své příběhy a každý je o něčem jiném, ten nový právě začíná…

  2. Jan February 27, 2010

    Makes me finally happy, that you feel that way. And to “be happy” has not been known to me for long time

  3. Filip February 27, 2010

    Ivy, tohoto kluka si vážně moc važ. Vypadá to, že mu jde v první řadě o tebe a ne o pocit, že ho ma nekdo rád.

  4. Ivy February 27, 2010

    fremy: myslela jsem, že ty tvé se nedávno taky začaly plnit..;-)

    Jan: I love to make you happy. You were right about those arms that might catch me…

    Filip: Provedu. Pocit ti nic nedá, člověk ano…

  5. Evžen February 27, 2010

    IvY, co to znamená ztrácet se v myšlenkách? Tys jenom chtěla, aby se ti to rýmovalo s názvem blogu, viĎ? :))

  6. Ivy February 28, 2010

    To je na tom to krásné… ztrácet se v myšlenkách znamená pro každého trochu něco jiného… neumím přesně vysvětlit to mé ztrácení se, ale přesto doufám, že ho aspoň někteří čtenáři chápou… že někdy zažívají podobný pocit… z definice, kterou jsem tady kdysi uvedla:

    Lost in thoughts = not aware of what is happening around you because you are thinking about something else.

    A pod pojmem “rýmovat se” si představuju něco jiného. Ale ano, pochopil jsi správně, byla to paralela… Jen doufám, že to aspoň někomu dochází….!

  7. Komodor March 1, 2010

    Bylo načase se radovat, pokrok si to žádá .. “Svět-tam-venku” a tvůj svět, se musí prolínat, jeden tě vrací do hry a druhý ji umožňuje úspěšně hrát.. sakra tolik intelektu v pár řádcích :-D

  8. S.F. March 1, 2010

    Ty fotky jsem viděl… sice jsem nechápal, o co jde, ale fakt mě to pobavilo. A jestli Tě AaV učí Rodrigo, tak myslím, že jemu se ty fotky budou líbit taky. :-)

  9. Ivy March 1, 2010

    Komodor: tolik intelektuálna, to snad tento blog ani nepobere….

    S.F.: Učí me Rodrigo a zatím na ně nijak nereagoval, tak to budu brát jako dobré znamení, že to zase takový průšvih nebyl:-)

  10. fremy March 1, 2010

    @ivy: nn, ještě ne. stále mě ty nejkrásnější okamžiky čekají, avšak pak to bude něco :D

  11. Ivy March 2, 2010

    no ještě aby ne;-))!

post a comment