Nonstopka, zbraně a kurevská zima

20 December 2009

Na internetu jsme vystopovali jednu nonstopku kousek od nás. Pak jsem si ještě zcheckovala svůj profil na Facebooku. Kolem projeli policisté. Jak bychom jim asi vysvětlili chvíli polonahou dívku a kluka, který má na bankomatu položený notebook? Hacker a prostitutka? A bylo opravdu potřeba koukat ve tři ráno na Facebook v bankomatové místnosti?


Z Ivy “vrátila jsem se na Facebook” Hromkové se tento víkend stala Iva “magnet na náhody” Hromková. Poslední dva dny byly prožité nadoraz a všechno to bylo tak o náhodě, že se divím, že ještě vládzem. Nonstopka, zbraně a kurevská zima.

ČTVRTEK

motiv
Ve čtvrtek večer se ve mně ozval duch Vánoc. Už zase. Tentokrát to však nebylo klišovitě někde na vánočních trzích, ale na střelnici. Vánoční střílení. Můj malý (drahý) vánoční dárek od Janka. Poprvé jsem v rukou držela revolver… a kolt… a zhmotněný pocit bezpečí. Respekt. Ne, že by se má úspěšnost v zásazích terč přehoupla přes padesát procent, ale tady nešlo o skóre jako spíš o to, kdo s koho. Vysmála všem hollywoodským akčním filmům. A pak jsem se vánočně naladila.

PÁTEK
No a v pátek přišla hardcorová Bratislava. V osm ráno vstávat. V deset stihnout autobus do Břeclavi. Tam přestup na vlak, ve kterém na mě už čekala Zuzka s Michalem. Vzhůru vstříc vánočnímu večírku AEGEE-Bratislava a birthday party Simky, Zuzky a Gora. Těšila jsem se jak malá. “Čokoľvek, čo si si pred cestou dala, ja to chcem tiež.”

Přijeli jsme v jedenáct. Michal mě provedl městem. Po Znojmu další kouzelné vánoční trhy (a náhodou opět s Michalem), Brno to prostě ještě stále neumí. Nebo je to těmi lidmi? Výhoda sightseeingu se studentem architektury: řekne vám všechno o architektuře toho města. Nevýhoda: řekne vám všechno o architektuře toho města. A pak se stalo něco s pravděpodobností 1:1 000 000 000 000 000 000 (stačí těch nul pro ilustraci?). Vydali jsme se s Michalem na tu AEGEE party, procházíme tedy jedním podchodem a na schodech potkám mou spolužačku z žurnalistiky na MU. Jedna ze tří lidí, které v Bratislavě znám. Byla si právě domlouvat brigádu. A já, po šesti letech v Bratislavě. A ne že se potkáme v Brně, ale v Bratislavě, ve stejný den, minutu, ve stejném podchodu, na stejných schodech. Kdyby jen jedna z nás spěchala, tak se navzájem ani nevšimneme. Nebo kdybych se rozhodla jít jinudy. Nebo kdyby… chápete? Tak moc to potěšilo. Já a mé náhody. Michal nevěřil, vy si budete myslet, že přeháním. Ale stejně to stále funguje.

PÁRY PARTY PÁRTY
motiv

A pak už vánoční večírek AEGEE v Bratislavě. V obrovitém komplexu kolejí, Strahov reloaded. Z večírku se vyklubala dámská jízda u vodky a svařáku. A s Michalem, nejzapřísáhlejším abstinentem co znám. Připojila se i Zuzka, se kterou jsem po dvou hodinách tlachání spěchala na její vlastní birthday party v jedné hospodě. Ve které se vystřídalo v průběhu večera asi padesát lidí. Já jediná Češka. Skoro všichni dvacátníci. Znala jsem jen Zuzku a její sestru. Chodbovice na brněnských kolejích reloaded. Až na to pro mě až moc mladé osazenstvo. Něco však chybělo. Něco, co jsem si na konci večera musela nahrazovat opět hrou na panákovanou. Stejně jako na vánočním večírku filmové vědy toto úterý. Tam to ale nakonec přišlo. Ostuda.

Najednou byla jedna hodina ráno a z padesáti lidí zbyla skupinka čítající jednu pětinu z celkového počtu (říkám to správně, když nás tam zůstalo deset?). Objevilo se dilema: Mám jet k Zuzce domů, přespat u ní, vystavit nevinné lidi mému protivnému ránu a do Brna se dotřepat někdy odpoledne, mít tak zabitý den, protože v půl šesté jsem musela být v divadle NEBO mám jet ještě teď s Michalem do Brna autobusem odjíždějícím ve dvě ráno? I navzdory všem událostem, které po vyřešení dilema následovaly, svého rozhodnutí doteď nelituju.

HARD FRIDAY’S NIGHT
motiv

A tak jsem najednou mrzla jen v kraťáskách a s Michalem na bratislavské autobusové stanici, kde kromě nás klepalo kosu ještě dalších pět lidí – čekali na autobus do Levice. Tam ale nikdy chtít nebudu. Náš spoj však začínal být podezřelý, ve vytištěných cestovných poriadkoch na stanici nebyl ani napsaný. A bylo už 02:15. Přitom na internetu tento spoj existuje.

Do půl třetí ráno o stanici žádné motorové vozidlo nezavadilo. Včetně žádný z taxíků, kterým jsme volali a které prý byly zrovna nedostupné, a proto jsme vyrazili do centra pěšky – najít nějakou nonstopku. Mrzlo jako sfiň. A nikde žádný otevřený bar. Zato jsme však našli v Tatrabance otevřenou místnost s bankomatem. Bylo tam teplo. Michal odnikud vytáhl notebook (to ho s sebou táhl celou dobu?) a kupodivu se mu podařilo připojit na internet. Já se mezitím převlekla z kraťásků do kalhot. Na internetu jsme vystopovali jednu nonstopku kousek od nás. Pak jsem si ještě zcheckovala svůj profil na Facebooku. Kolem projeli policisté. Jak bychom jim asi vysvětlili chvíli polonahou dívku a kluka, který má na bankomatu položený notebook? Hacker a prostitutka? A bylo opravdu potřeba koukat ve tři ráno na Facebook v bankomatové místnosti?

Vydali jsme se tedy do té nonstopky. Dva potulní trubadúři. Nebyl by to Michal, kdyby si nechal ujít možnost říct další zajímavosti o Bratislavě. Sightseeing reloaded. Bratislava je v noci dost anonymní. Ale nonstopky tu mají přeplněné. Nebo možná jen tu jednu, kde se i v takovou hodinu dělá pizza. Bohužel měli místo jen ve spoře vytopené nefajčiarské místnosti. Skončili jsme tedy nakonec vedle v herně, kde nám úsluženě otevřel dveře vyhazovač. Poté, co jsme se zde stali svědky násilí páchaného na ženě, kterému netečně přihlíželi policisti ve službě popíjející na baru, jsme se přece jen rozhodli risknout tu nevytopenou nonstopku. Objednali jsme si pizzu, v televizi běželo Do naha!, Michal se přihlásil znova na internet a já si napsala na Facebook status, teď už možná trochu objasněnější:

Bratislava… autobus který nejel… priveľa pitia… a zimy… nonstopka… pizza… hackovaní bankomatu… policajti… v herni… do naha… Michal.

Prohlíželi jsme si fotky, já trochu zaspávala… a najednou bylo vysněných půl šesté. Jde se na vlak – Slovenská strela už si pro nás jela. Čekání na stanici jsme si zpříjemnili ve vlaku do Vídně, který narozdíl od té naší Střely byl už přistaven na nástupiště. Smáli jsme se lidem mrznoucím na nástupišti, které to nenapadlo. A pak konečně náš vlak a s ním typický mikrospánek a vybitá empétrojka. Příjezd: 8:00 –> o tři a půl hodiny později, než jsme měli přijet NEBO o šest hodin dříve, než jsem měla přijet.

SOBOTA
motiv

Tak jako tak, nikdy jsem se tolik netěšila, až přijedu na byt a půjdu se vyspat. U vchodových dveří málem zakopnu o prázdnou flašku ferneta. Na schodech do prvního patra pak leží víčko. Všude zabahněné stopy. Modlím se, aby nevedly až k našemu bytu. Sestra měla totiž včera na bytě vánoční večírek ve stylu Moulin Rouge, tzn. luxusní kurtizány a zvrhlí gentlemanové. Na předložce u dveří do bytu mě vítá ohořelá sirka a nedopalek cigarety. A dva páry mužských bot.

Vejdu dovnitř a vidím, že sestřin dekadentní večírek stále ještě neskončil. V půl deváté ráno zůstali v naší garsonce ještě dva její kamarádi a dvě kamarádky. A sestra, které v momentě, kdy jsem vstoupila do dveří, začala téct krev z nosu. Tuším, že já pojedu nonstop ještě hodně dlouho. Oni očividně také. Není ani kde bych si lehla, a tak se zapojuju do té neverending party. Výborné zakončení všeho. V jedenáct odchází všichni do města na snídani, ale jelikož v té době už jsem dokonale probraná, začnu uklízet tu dekadentní spoušť, co na bytě nechali. Ať může aspoň sestra jít spát, až se vrátí zpátky. Jako první pak slyší celý tento příběh až večer ostatní uvaděčky v divadle. Nevěří mi ani jedna.

ZÁVĚR
A tak skončila má pouť od střelnice přes Bratislavu až k Moulin Rouge večírku. Je jedna hodina ráno, já za dva dny spala celkově čtyři hodiny, přesně 24 hodin v kuse jsem strávila ve svých kozačkách na podpatku. Je mi mírně nevolno od žaludku. Asi už půjdu spát. Best Christmas story ever!

5 comments

  1. S.F. December 20, 2009

    Hezký víkend. A ano, říkáš to dobře – jedna pětina z padesáti je skutečně deset. :-)

  2. Ivy December 20, 2009

    díky, já to tušila:-)!!!

  3. martin December 20, 2009

    jeee:D tak ta kapitola “sobota” me proste dostala! asi ti v tu chvili nebylo moc do smichu ale ten popis tveho prichodu je proste dokonaly :) skoda, ze jsme se minuli :-D

  4. eli December 21, 2009

    akorat musim poopravit, ze na snidani se slo cca v devet a vratili jsme se cca v jednu ;-) kazdopadne podarene to bylo (tvoje i moje nonstop jizdy…)!!

  5. Ivy December 23, 2009

    co v devět! vy nádhery než jste se vystřídaly v koupelně, odbíjela nejmíň desátá;-))

post a comment