O vašich vztazích

28 August 2010

Vztahy. Velmi zvláštní sociální instituce, která se zvláště v rukou mladých strašně kurví. Zaplétáme se s ostatními, žijeme podle hesla Carpe diem a nestaráme se o to, co přijde potom. Velmi moudrá žena mi jednou řekla, že nechápe lidi z naší generace, kteří s někým začnou chodit, nejpozději na třetím rande se spolu vyspí, do […]



Vztahy.
Velmi zvláštní sociální instituce, která se zvláště v rukou mladých strašně kurví. Zaplétáme se s ostatními, žijeme podle hesla Carpe diem a nestaráme se o to, co přijde potom. Velmi moudrá žena mi jednou řekla, že nechápe lidi z naší generace, kteří s někým začnou chodit, nejpozději na třetím rande se spolu vyspí, do půl roku spolu bydlí. Myslí si, že jim patří svět, a přitom už za rok je jejich vztah o stereotypu, stejném, jako je bude provázet po celý život. Ochuzujeme se prý o to krásné stadium zamilování se, prostého randění, prvního přespání, prvního společného víkendu, najednou chceme mít všechno hned, chceme se hrát na dospělé, a přitom už po roce utíkáme ze vztahu pryč, protože nám připadá moc vážný a my chceme zažít ještě něco nového. Jenže málokdo tuší, že nové neznamená nutně lepší. A tak po pár krátkých románcích si stejně na víkend pozveme do bytu své bývalé, vyspíme se s nimi a další měsíc pak řešíme, jestli máme být spolu nebo ne, když bývalí odjíždí na půl roku pryč ze země.

Znám různé podoby vztahu. Pár, který se k sobě nastěhoval, aniž by tušil, jaké je toho druhého vídat denně, teď se stále hádají. Dva měsíce v kuse, ale pořád jim to klape. Svým způsobem. Ti dva se buď vezmou, nebo zabijí. Nebo se vezmou a pak se zabijí.

Nedávno jsem proto jednomu kamarádovi radila, aby se nestěhoval po méně než půlroční známosti s tou holkou do jednoho pokoje. Ač jsem sama ještě s žádným přítelem nebydlela, pozorováním svého okolí můžu říct, že v tak mladém věku je společné bydlení prostě všechno, jen ne to, co jste si představovali. Samozřejmě je tu ten argument, že aspoň toho člověka poznáš a víš, jestli ti to teda s ním bude klapat, nebo ne. Jenže vztahy mění a lidé by se měli sžít nejprve bez toho, aniž by spolu bydleli, měli by si na sebe zvyknout, poznávat se a zjišťovat co ano a co ne a ne po půl roce chození začít sdílet jeden pokoj, bez možnosti utéct nebo mít prostor sama pro sebe – tak ceněný artikl u mladých lidí. Nastupuje krutá realita čtyř stěn. Bum a najednou o sobě víte všechno. Budování vztahu je běh na předalekou trať, velkou roli hraje důvěra. K čemu je někomu, že ve dvaceti jedna letech bydlí se svou nynější přítelkyní. Podstata takovýchto vztahů mi uniká.

Něco jiného je však, když se nastěhujete do pokoje, řekněme po půlroční známosti, se svým kamarádem. I to je šok, zvlášť když s ním máte sdílet nejen pokoj, ale i pracovní stůl, všechny cesty do práce a z práce, spoustu odpolední a večerů, někdy dvacet čtyři hodin denně. Tohle není hra, tohle je opravdové přátelství mezi mužem a ženou. Spolubydlením navazujete vztah, který vás nevědomky mění. Sdílíme… a o to více nás ten druhý může nejen více zranit, ale taky nasměrovat jinam. Nesmí to však dělat moc okatě a násilně a taky, nikdy to nejde tak, že jeden se změní a ten druhý nechce a odmítá to. Takhle ty vztahy prostě nefungují. Jenže, jak vlastně fungují? Tak, že párkrát do týdne jdeme přespat k někomu, kdo nás sice neskutečně přitahuje, ale se kterým bychom se do krve pohádali, kdybychom jen načali téma politika nebo dress code? Někomu to vyhovuje, jsou lidi, kteří víc nechtějí, nemají na víc čas, užívají si a víc neřeší. Ale už to není vztah.

Zdá se mi, že do vztahů lidi začínají utíkat kvůli uspokojení vlastních potřeb, sexuálních i čistě egoistických jako „radši s ním, než sama“. Sex na začátku všechno kurví, na konci pak zachraňuje. A láska? Kde jsou ty proklamace typu „Bez lásky ne“, jež byly směřovány na adresu sexu a vztahu. Nebyl kdysi právě vztah ekvivalentem pro citové spojení? A proč najednou, když se někoho ptáme, s kolika lidmi chodil, vám místo čísla odpoví: „Myslíš s kolika lidmi jsem chodil a spal nebo chodil a miloval? A počítáš za chození i třítýdenní známost?“ Někde se stala chyba.

one comment

  1. Eli September 6, 2010

    good point!!

post a comment