Pár dalších postřehů made in Istanbul

2 October 2010

Tato 31letá slečna zcestovala všechny kontinenty vyjma Jižní Ameriky. V Koreji ji vyšla kniha jejích cestovatelských zážitků, konkrétně o tom, jak se vydala za svou internetovou láskou, slavným fotografem, až do Velké Británie. Právě dokončuje další knihu, tentokrát o její cestě po muslimských zemích. Největší část bude věnována Maroku. Třeba se v té knize taky najdu. Třeba se ona někdy najde v té mé.

motiv


Nastěhovala jsem se do bytu couchsurferů. To znamená jediné, každý den tu u nás někdo přespává. První jsem tu potkala dvě Australanky (jedna s neoholeným podpažím a druhá s knírem pod nosem), den potom jednoho napůl Dána napůl Australana (hippíka, co teď medituje někde v Indii), po něm se tu ubytovaly na pár dní dvě holky z Česka a Slovenska (jinak olomoucké studentky) a teď tu máme jednu holku z Jižní Koreje.

Tato 31letá slečna zcestovala všechny kontinenty vyjma Jižní Ameriky. V Koreji ji vyšla kniha jejích cestovatelských zážitků, konkrétně o tom, jak se vydala za svou internetovou láskou, slavným fotografem, až do Velké Británie. Právě dokončuje další knihu, tentokrát o její cestě po muslimských zemích. Největší část bude věnována Maroku. Třeba se v té knize taky najdu. Třeba se ona někdy najde v té mé.

A mí dva turečtí spolubydlící nejsou muslimové, nechtějí jimi být. Turek s modrýma očima a kravaťák. Yener a Onur. Včera večer jsme šli kupovat postel. Už mě nebavilo spát s jedním z nich v jedné posteli. Ne, teď vážně, potřebovala jsem koupit novou konstrukci pod double matraci. Nešli jsme do normálních obchodů, ale do těch správných tureckých podpulťáckých umístěných v temných besiktaských uličkách. Kravaťákovi se cena 70 lir za rošt, tři židle plus dopravu do domu zdála moc, na míň to neuhádal. Postel mi teda kluci turecký koupili až dnes. Vypadá, že by mohla ustát i větší otřesy.

Onehdy jsem v istanbulském multiplexu na americké romantické komedii s Turkem. Uprostřed udělali přestávku, že prý běžná věc. Poprvé se mi znelíbil kapitalismus – ničí diváckou percepci!

Stává se to normální i v Česku, že si ve fast foodu objednáte místo jednoho menu rovnou dvě? Dvakrát burgr, hranolky, cola. Rozkousat, nepřežrat. V Istanbulu to dělají skoro všichni. Místo globalizace nastupuje specializace pro konkrétní trh, proto mají fast foody zvýhodněnou nabídku: dvě menu za cenu jednoho a půl. Tady nikdy o akci B-smart (miniburgr s malými hranolkami) neuslyšíte.

Včera jsem si taky se spolubydlícími, jejich kámošem a Korejkou udělali vlastní minipárty. Nechyběl Efez (jediné pivo made in Turkey) a roznáška kebabu až do domu. Myslím, že se začínám asimilovat s místním obyvatelstvem, i když mám pořád vzhled “té bílé evropské holky”. Umím si už dokonce nakoupit si v obchodě bez toho, abych doma zjistila, že jsem si místo mléka koupila slaný jogurt. Hra na švédskou princeznu bude muset počkat.

2 comments

  1. Bara Kerkova December 3, 2010

    Ahoj,
    zrovna uvažuju o studiu v Istanbulu příští rok s Erasmem, mediální studia. Jestli máš čas, ráda bych se “pro jistotu” vyptala na pár věcí, především co se týče ubytování a bezpečnosti – Turecko nemá nejlepší pověst, předpokládám, že většina z toho budou do jistý míry předsudky, ale přecejen… Měla si jako žena někdy problém, tedˇ budu politicky nekoretkní, s muslimskými spoluobčany? Dík, Bára

  2. Ivy December 3, 2010

    Mluvíš opravdu jen o předsudcích. Turecko je obrovská země a Istanbul je opravdu jiný od zbytku země. Toulat se sama po nocích je nebezpečné všude, jinak je Turecko hlídané policisty opravdu dobře. Nevim, co s ubytováním? Někteří lidé se tě tu pokusí natáhnout – pronajmou ti pokoj za přemrštěnou cenu, o jiných problémech jsen neslyšela. “Muslimští spoluobčané” … to zní skoro stejně hanlivě jako “cigánští spoluobčané”. Turci jsou strašně přátelští. Někdy až moc. Když seš chytrá, tak se takovým lidem vyhneš, ať už jsi žena nebo muž.

post a comment