Pohádka o škole, kde mají vlastní Starbucks kavárnu

26 September 2010

Mensa připomínala jídelny na amerických středních školách (tedy ty co se objevují v teenage seriálech), ceny v ní mi pak připomenuly to, že se opravdu nacházím na soukromé škole. V kantýně byla taky umístěna pobočka několika nízkonákladových aerolinek včetně té mé SunExpress a také kopírovací centrum, jež poskytuje své služby zcela zdarma.



V Istanbulu jsem už sedmý den/ Do odjezdu mi zbývají necelé čtyři měsíce/ Dnes se mi poprvé zdálo o domově/ A zítra začínám studovat na turecké univerzitě.

V úterý, tedy hned den po příletu, jsem si chtěla zařídit všechny věci související se školou. Vydala jsem se proto s Eymenem (mým tureckým průvodcem) v úterý ráno do Kustepe kampusu, kde sídlí studijní oddělení. Abych vám přiblížila mou univerzitu, jmenuje se Istanbul Bilgi Universitesi (bilgi znamená informace nebo taky vědomost) a honosí se taky titulem A Member of Laureate International Universities. Je to soukromá škola, roční školné se pohybuje kolem 260 000 Kč, celá výuka probíhá v angličtině. Když se však nenajde ve třídě žádný zahraniční student, posluchači obvykle ukecají vyučujícího, aby přednášel v turečtině, je-li teda i on sám Turek.

Až na studijním oddělení v Kustepe jsem zjistila, že jsem měla schůzku se studijní koordinátorkou domluvenou až na středu. Turkyně to však velkoryse přešla a vystavila mi ID kartu potvrzující, že studuju na Bilgi. Při té příležitosti jsem se musela nechat také vyfotit, což byla rána pod pás, a podle toho ta fotka taky vypadá. Naprosto nepublikovatelná, další exemplář do sbírky “zostuzující pasová fotografie”. Fotka samozřejmě hned putovala taky na mou osobní stránku v jejich informačním systému.

První WTF

Poté, co jsem se zaregistrovala i v tom jejich informačním systému a jako emailovou adresu si zvolila před povinné @student.bilgi.edu.tr pouhé “iva” a tím pádem se stala i první nositelkou tohoto jména studující na Bilgi (kupodivu, že), jsme se s Eymenem odebrali do místní kantýny. Mensa připomínala jídelny na amerických středních školách (tedy ty co se objevují v teenage seriálech), ceny v ní mi pak připomenuly to, že se opravdu nacházím na soukromé škole. V kantýně byla taky umístěna pobočka několika nízkonákladových aerolinek (!!!) včetně té mé SunExpress a také kopírovací centrum, jež poskytuje své služby zcela zdarma (!!!).

Studijní koordinátorka mi poradila, že než si budu registrovat předměty, měla bych radši nejdřív zajít na mou katedru zeptat se, zda mi ty předměty opravdu uznají. Registrace tady má totiž jiný průběh, vy si sice registrujete předměty, které chcete, ale u většiny z nich musíte zažádat o souhlas. Na konci registrace se vám pak vygeneruje kód, s tím jdete osobně za vaším vedoucím katedry, který vám vaši registraci předmětů podle toho kódu uzná, a nebo taky ne.

Jela jsem tedy i s Eymenem do svého domovského kampusu v Santralu. Svezli jsme se samozřejmě zadarmo autobusem Bilgi kyvadlové dopravy (tzv. shuttle bus), který zajišťuje spoje mezi všemi třemi kampusy a třemi hlavními istanbulskými stanicemi. Tyto autobusy jezdí každou hodinu a mají kolem pouhých dvaceti míst na sezení, takže jsem zvědavá na tu tlačenici v nich, až zítra začne semestr.


Zvětšit mapu

V Santral kampusu následovala další WTF. Škola sídlí u vody, břeh lemují dřevěné pásmo lavic, nedaleko je basketbalové hřiště s amfiteátrovými tribunami, rozlehlé parkoviště, u vchodu na pozemek hlídací budky. Původně sloužily budovy univerzity jako ústředna elektrické rozvodné sítě (odtud ten název, santral znamená turecky ústředna) pro celý Istanbul. Na pozemku kampusu stojí nyní i muzeum energie a pořádají se zde různé kulturní události, které však spíše spadají pod ojedinělý projekt SantralIstanbul uměleckého a vzdělávacího centra na pozemku bývalé elektrárny. Před dvěmi lety zde byl plánovaný dokonce koncert Depeche Mode, jak si jistě však všichni pamatujete, depechácká koncertní šňůra po Evropě byla na poslední chvíli zrušena kvůli nemoci hlavního zpěváka (nebo tak nějak).

V areálu taky najdete galerii moderního umění, bankomat a malou pobočku banky.

Samozřejmostí je také knihovna a kopírovací centrum (opět zdarma). Jsou tady zde také čtyři kavárny/restaurace – z nichž do dvou studenti nechodí a slouží spíše pro návštěvníky muzea atd. (malá pizza za 220 Kč), třetí je pak Starbucks (!!!) a ta čtvrtá je něco jako studentská mensa a kavárna dohromady. Nejvíc na větvi jsem byla, když jsem s Eymenem uviděla mezi stromy právě Starbucks, nečekala jsem, že mezinárodní řetězec kaváren, který zatím expandoval v České republice jen do Prahy, bude mít pobočku i na mé škole. A vůbec celý ten areál dosti připomíná styl amerických colleges (opět soudě podle teenage seriálů).

Registrace

Protože proces registrace bylo pro mě v danou chvíli těžké pochopit, poté, co jsme s Eymenem čekali více než půlhodiny na to, až se moje koordinátorka vrátí z oběda, jsem si zaregistrovala předměty přímo u ní v kanceláři. Ta pro mě speciálně otevřela volné místo v jednom jejím předmětu a pak mě ještě poslala na katedru audiovizuální tvorby pro souhlas se zaregistrováním si jejich dvou předmětů. Tam si týpek prostě opsal moje ID číslo (něco jako identifikační číslo studenta) a že jo, že klidně na ty kurzy můžu chodit. Tak jsem se vrátila zpátky do kanceláře koordinátorky, dokončila registraci, ona mi ji hned po vygenerování registračního kódu potvrdila a bylo.

O přednáškách, které mám zapsané, se sluší něco napsat, až je třeba navštívím. Zatím jen zaspoileruju jejich názvy:
Women and Media
Web Radio
New Ways of Video Documentary
Video Production I
Turkish Language for Foreigners I

A když už jsme u té školy… 12. ledna mám na Masarykově univerzitě termín státnic na oboru Mediální studia a žurnalistika. Přičemž zkouškové mám na Bilgi od 3. do 31. ledna. Začíná se to komplikovat.

7 comments

  1. fremy September 26, 2010

    Dobře je to soukromá univerzita, ale stejně mi přijde, že je to tam bezva :) Takový služby, to chci taky.

    A nevěš hlavu, komplikace pominou. A už se těším až sem napíšeš, jak se místní a ty bavíš? Co všechno se dá v Istanbulu podniknout?

  2. Ivy September 26, 2010

    V Istanbulu se dá podniknout všechno na světě. Vážně. Všechno. :-))

  3. #13 September 27, 2010

    A já furt nechápal, co ti připadá tak divný na tom Starbucksu. Už to chápu. :)

    Příště až budeš v Praze, tak se po ní projdi za bílýho dne, Starbucks je tam na každym rohu. ;) Kromě toho mám pocit, že první Starbucks v Praze byl na Malostranský, ale to si nejsem jistej.

    BTW, budeš se na přednáškách tvářit jako Turkyně, aby přednášející mluvil turecky? :P

  4. Ivy September 27, 2010

    Jako jak na každým rohu?? Zase mi asi něco uniklo:-D A prosím tě, jak se tváří taková Turkyně?

  5. #13 September 27, 2010

    To asi uniklo: http://starbuckscoffee.cz/cs/_Our+Stores/ :)))

    Nevim, jak se tváří taková Turkyně… myslel jsem, že mi to řekneš ty. ;)

  6. Hortenzia September 29, 2010

    A je to tam…Idem za tebou! Nejak tu cestu vymyslím !! ;)

  7. Ivy September 29, 2010

    JO!!! Přijeď, vážně.

post a comment