Proč jsem si zrušila Facebook

22 Comments



Dalo se to čekat.
Není to tak dávno, co jsem napsala, že všechny ty facebookovské statusy a komentáře zkroutí člověka v chudáka bez citů… bohužel, nakonec zkroutily i mne. Doba, kterou jsem na Facebooku trávila, byla v nepřímé úměře k informacím, které mi tento portál nabízel. Facebook se nepozorovatelně změnil v síť, kde mi na hlavní stránce vyskakují různé politické kampaně, kvízy a další čím dál víc populárnější aplikace typu S kým se v sobotu vyspíš, které rozhodují o výsledcích prý pomocí analýzy četnosti vzájemných fotografií, komentářů apod.

Když jsem se před více jak rokem na Facebook registrovala, dlouhou dobu jsem měla něco kolem 65 přátel, většinou mých spolužáků z univerzity. Pak se to celé nějak zvrhlo v obrovskou spoušť sociálních interakcí, kdy jsem každých pět minut jen četla, jak se někdo stal něčeho fanouškem, přidal se do nějaké skupiny, nebo sdílel nějaké video z YouTube. Nic z toho mne však doopravdy nezajímalo. Už jsem nechtěla číst nepodstatné informace o nějakých známých, přihlížet politickému aktivismu (je to sociální síť, ne politická) a mít na chatu online 60 přátel a přesto někdy nemít s kým jít večer ven. Facebook by byl velmi dobrý pomocník, jak si uchovat vazbu s lidmi, které nevídám tak často. Udržování některých vztahů se však zvrhlo do povrchního tlačítka “like” (či česky zprzněné “Toto se líbí XXX”). Ale i to je některým málo a požadují i funkci “dislike”. Jistě, už se všichni ostatní třesou na to, až jim na nějaký jejich status klikne pět lidí “Toto se nelíbí XXX”. Opravdu jsme zašli tak daleko, že své opovržení musíme dávat najevo i na sociálním portálu, který má spojovat lidi?

Tohle neměl být článek na hanobení Facebooku. Chtěla jsem zde psát o tom, jak mi tento společník poslední dobou nefungoval tak, jak měl. Zprávy se mi po přečtení neoznačovaly za přečtené, ale stále visely v systému jako “unread”, totéž se mi dělo s notifiactions (nevím, jak je to přeloženo v české lokalizaci) a spustit chat se rovnalo zázraku, kdy jsem asi tak patnáckrát obnovila stránku, než mi naskočil. Nemluvě o tom, že mi poslední dobu nechodily zprávy o událostech z Facebooku na e-mail, takže když jsem se chtěla dozvědět například o nových reakcí na sdílený odkaz na článek z tohoto blogu, nemohla jsem si to přečíst v poště, ale musela se přihlásit na Facebook a přečíst si to tam, no a když jsem tam byla, proč si nepřečíst rovnou všechno… A proto když jsem jednou zase přišla domů pozdě v noci a začala jako správný stalker koukat, co se nového urodilo na zdi, a celý Facebook se opět sral, prostě jsem klikla na “deactivate account” a bylo. Jak jednoduché.

Nepřepokládám však nějaký brzký comeback (i když vrátit se můžu kdykoli, aniž bych ztratila jakákoliv data). Úleva, že už si nemusím chtě nechtě číst nezajímavé informace o všech mých 195 přátelích, nebo kolik jich teď je, je prozatím tak velká, že ani pocit, že se chovám dost alibisticky a že není fér, že jsem se přestala zajímat o to, co se děje s mými přáteli, to zatím nepřebije. Vždyť s kým chci, tak do kontaktu přijdu. Ještě stále mám fungující telefonní číslo, e-mail, ICQ i Skype, stačí se zeptat. Smyslem tohoto článku nemělo být ani hanobení mých facebookovských přátel a jejich profilů. Vždyť už jen to, že vás mám/měla jsem za přátele, znamená, že se zajímám, co je u vás nového. Jen prostě těch informací bylo najednou už nějak moc a já nevěděla kdy přestat.

A možná proto jsem si zrušila Facebook…

Update 25. červen 2011: A tak jsem si znovu zrušila Facebook. Teda nejdřív nám ho zablokovali v práci. A po večerech už jsem nestíhala sledovat co kde kdy a jak. A ani já už jsem té své FB komunitě neměla co říct. Je na čase dát vzít si od Facebooku znovu dovolenou. A navíc teď tak trochu tweetuju.

22 thoughts on “Proč jsem si zrušila Facebook

  1. Máš pravdu… Je to fakt trochu alibistické :)

  2. … a proto ty sis ho sám založil až asi před dvěma měsíci;-)
    Není to tak, že bych přestala komunikovat s celým širým světem, prostě si jen nebudete moct prohlížet mé fotky a pročítat těch mých pár statusů a já nebudu vědět, že v 10:02 právě snídáte. Ne, už si nemyslím, že by to bylo nějak alibistické a že je společenská sebevražda zrušit Facebook.

  3. odolával jsem, jak dlouho to šlo :). Smajlíka jsem měl i na konci toho předešlého příspěvku. Neměla to totiž být výtka. Sám už jsem několikrát mazal z webu fotky a veškeré info o sobě. I když z trochu jiných důvodů. Škoda že i v životě nejde něco zrušit jen kliknutím.

  4. facebook je už stejně za zenitem… tipuju, že tak do roka budeme všichni na google wave… a pak zase na něčem jiném a “lepším” … a tak. :|

  5. zajímavá předpověď;-) každopádně, sociálních sítí už se nejspíš nezbavíme…

  6. Druhý odstavec je naprosto parádní a naprosto s ním souhlasím.

    Jinak, když jsem si všiml, že se mi počet přátel snížil o jednoho, byla jsi první, kdo mě napadnul, že deaktivoval svůj účet.

    “…mít na chatu online 60 přátel a přesto někdy nemít s kým jít večer ven.” Budeš-li chtít, můžeš se někdy zkusit ozvat.

  7. První? Hádám, že asi kvůli tomu článku o mimorealitě.
    Pokusím se. Snad se na tebe dá sehnat nějaký jiný kontakt, když už nejsem na FB.

  8. Bylo to intuitivní, nikoli racionální, ale ano, podvědomě tam ten text o mimorealitě asi hrál svou roli.
    A pokud budeš chtít, určitě nějaký kontakt sehnat zvládneš. Jsi vysokoškolačka. :-)

  9. ked nie si na FB, akoby si neexistovala… farewell, dear friend

  10. Jane, to si nemyslím. Právě naopak, možná právě díky tomu existovat začne.

  11. To bezpochyby, Ivi. Myslel jsem to tak, že teď možná začneš existovat i pro lidi, pro které jsi před tím existovala jenom v rámci “like” u statusů a fotek.

  12. Vím, jak jsi to myslel, proto jsem taky napsala “Už”…;-)

  13. no teda… to vyzera na castejsiu interakciu ako raz mesacne? tak to uverim az ked to uvidim :-)

  14. Facebook jsem zrušil před týdnem po třech letech a vůbec mi nechybí. Cítím se mnohem svobodnější :-) Měl jsem sto třicet lidí v “přátelích” a po selekci jich zůstalo třicet. Na všechny tyto lidi mám mobil, email nebo Skype a facebook už opravdu nepotřebuju.

  15. Podobne ako ty (pohnútky mám na mysli) som si FB zrušil. Myslel som si: “Však čo? Keď ma niekto potrebuje, mám mobil, mail, ICQ a pod…” Až neskôr som si uvedomil, že byť bez FB sa síce dá, ale je to ako plávať proti prúdu, proti silnému prúdu. Keď už sa niekto rozhodne byť bez FB tak ho okolie “donúti” sa tam vrátiť.
    – V škole sme mali robiť na prezentácii šiesti. samozrejme hneď nejaký aktivista spravil skupinu a v nej sa veci riešili, nakoľko každý býva inde, niekto na intráku, iný doma, ďalší na priváte a pod… čiže som sa vrátiť musel :(

    Byť bez FB je ako byť bez mobilu. Dá sa to, ale je to nepraktické.

  16. Pro školní či pracovní povinnosti vyžadující určitou aktivitu na Facebooku doporučuji založit si falešnou identitu;-)

  17. Vcelku s Vámi souhlasím a rozhodně já osobně oceňuji lidi, kteří se na FB vykašlali/neměli.
    Jen je sranda, jak ty hovory poté, co je zrušen, zní jako nějaké velké vítězství, které přišlo po velkém lítém boji :)
    A tohle je na FB pro mě jedno z nejnechutnějšího. Droga, droga, droga. I droga bere doopravdové kamarády a styk s nimi.. A vůbec, kam se na závislost na FB hrabou třeba cigarety..
    Jak bylo jinými zmiňováno, člověk má stále telefon, ICQ, email.. Mě tohle stačí. A hned jde vidět, že lidé, s kterými vím, že mít FB, bych se občas bavila na chatu vcelku prázdnými frázemi, se mi v reálu neozvou, já jim taky ne. Takže asi to nejsou zase takoví “kamarádi”. :)
    Facebook je (pro mě) jedna velká faleš a jsem ráda za každého kdo se odpojí od tohoto Matrixu ;)

  18. naprostej souhlas s Raven :)

  19. Nojo, taky jsem si už jednou (docela na dlouho) zrušila facebook… A fakt, že mě poté vyhledalo jen asi 5 lidí ze 300 přátel,které jsem tam měla..:-D Byl to fajn život, ale pak jsem usoudila,že si ho pořídím znovu, jen kvůli reklamě na mou tvorbu, protože vím, že nejvíce lidí na internetu se sdružuje právě tam.. tak ho zase mám:( Ale co jsem udělala – a fakt nelituju – zrušila jsem si odběr od všech lidí a stránek, takže mě tam nic neovlivňuje a nemám pocit, že bych byla součástí celé komunity. Jinak zřízení své stránky na FB se ukázal jako dobrý nápad, hodně to pomohlo v rozšíření reklamy. To je asi tak jediná čistá věc, co lze z facebooku vydolovat. Jinak je to celé špína…

  20. Facebook je ztrata casu ani se nenadate a bude Vam hodne let a zjistite tak ze jste promarnili zivot na nejake siti a budete litovat ze jste treba nechodili do prirody atd. Taky jsem byl na Facebook ujety ale kdyz jsem videl ze treba nejaky oblibenec napsal ze si s prominutim prdnul nebo dal na svuj profil fotku se psem nekde na louce tak x lidem se to silene libilo a bla bla a kdyz jsem dal na svuj profil nejake zajimave fotky ja nebo nejake video sotva dvou lidem se to libilo clovek si pak pripada meneceny tak jsem si rek mam tohle zapotrebi? Proc bych se mel nekomu vnucovat a tak jsem FB pohrbil ucet jsem nadobro zrusil delam co mne bavi travim vice casu venku v prirode a kecy ze budu chybet pratelum? ha ha ha pokud opravdu budu znamym chybet telefon na me maji muzou zavolat a jit nekde na pivo kafe atd. ale na stupidni socialni sit uz se v zivote nezaregistruju at je to moderni jak chce soukromi je soukromi a vubec cim min je o cloveku na internetu informaci tim lepe nikdy nevite kdo si Vas muze vyhledat tak si kazdy sam zvaste jak je pro Vas socialni sit dulezita me vubec nechybi a ani me nezajima kdo tam co tam jak tam

  21. Došel jsem do naprosto stejného bodu, 160 lidí v přátelích a nikdo se za celý rok ani neozve, často není s kým kamkoliv jít nebo jet na výlet…. Opravdoví přátelé používají telefon a ozvou se. Jako seznam známých pokud žiji na Aljašce a chci pokecat s rodinou to není zlé, ale i já nyní po letech zrušil a mám navíc čas žít.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *