Semestr Jaro 09

2 Comments


Začíná být pro mě těžké něco si zrekapitulovat. Ráda bych teď napsala článek o mém prvním jarním semestru na vysoké škole, ale jak se zdá, stále nemám od některých věcí ten potřebný odstup, stále nevím, jak o některých věcech napsat a zda mám o některých událostech vůbec psát. Zkrátka nevím, jak nějak srozumitelně shrnout to všechno, co jsem za ten semestr zažila. Možná je lepší ale o tom napsat teď hned, dokud to mám v čerstvé paměti, jinak totiž hrozí, že z toho vyjde stejně povrchní rekapitulace, jak ta o mém prvním podzimním semestru. Teď vám ale na druhou stranu hrozí, že začínáte číst jeden hrozně dlouhý článek, ve kterém vám unikají souvislosti.

Můj druhý semestr na Fakultě sociálních studií se od toho prvního nemohl víc lišit. Zatímco první semestr jsem se teprve rozkoukávala, získávala první přátele a osoby jim podobné a tak nějak zjišťovala Jak na to, druhý semestr jsem prožila dá se říct jako správný vysokoškolák. O některé mé zážitky vás nejspíš ochudím, ale je to vážně těžké být otevřená, když víte, že si váš blog čtou snad všichni vaši exboyfriendi.

CHLAPCI
A když už jsme u těch bývalých kluků, právě dva z nich se stali během tohoto semestru mými důvěrníky, zpovědníky, no prostě těmi, za kterými běžíte, když máte boy issues, protože s kým jiným probírat tato srdeční trápení než s těmi, kteří rozumí jak vám, tak i tomu prazvláštnímu druhému pohlaví a se kterými jste si už své odchodili, takže žádné zamilování nehrozí. Jistě, mám ještě své dvě sestry, ale takové “problémy” prostě potřebujete probrat s klukem. O to víc na mě teď padá deprese, za kým že to budu tíkat v dalším semestru. (Ne)šťastnou shodou okolností totiž oba v srpnu odjíždí na Erasmus, Tomáš na rok do Finska a Ondra na půl roku do Lisabonu, jeden na severu, další na jihu a Ivka pěkně uprostřed zaseklá v Brně. I když, od dalšího semestru půjde do Brna na magisterské studovat další exboyfriend Oskar… Ne, to by bylo opravdu hodně zvláštní. Teď na mě asi všichni tři budou naštvaní, že jsme se tady o nich rozkecala, takže čtěte, dokud to tady je…

Během semestru se také utužovala jakási zvláštní vazba s Martinem budovaná přes ICQ, od 11. února jsme si spolu psali tak často, že by to vystačilo na vydání románu podobného rozsahu jako poslední díl Harryho Pottera. Nutno dodat, že když se mě sestry zeptají, o čem že si to můžem pořád psát, tak většinou povídám, že o blbostech, doslova oblbujem jeden druhého. Našla jsem svého nejlepšího přítele, což je trochu zvláštní vzhledem k tomu, že během těch pěti měsíců jsme se viděli dohromady tak pětkrát.

Bohužel jsem během tohoto semestru dalšího kdysi nejlepšího přítele ztratila. Filip byl můj první opravdový kamarád na vysoké škole a nebýt něj, tak si připadám na filmové vědě dodnes ztracená. Bohužel jsme se nikdy opravdu nepřenesli přes lednové události, tím pádem všechno, co přišlo během jarního semestru bylo vždy mininálně z části hrané a neupřímné a strašně natahované. Takže už to nikdy nebude jako při našem dvoudenním “Po stopách zmizelých brněnských kin”.

DÍVKY
No a co se týká kluků tak obecně, tak tento semestr nebyl zas tak perný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ty nejdůležitější události totiž přineslo až zkouškové, o kterém budu psát příště. A abyste si nemysleli, mám taky kamarádky, se kterými jsem prostě prohlubovala to, co začalo při našem prvním setkání v září na Prvákovinách. Doteď děkuju prozřetelnosti, že jsem se na tuto seznamovací akci pořádanou FSS přihlásila. Takže plánujem s fssákama nějaké srazy i přes léto (nejspíš něco na trase Košice, Bratislava, Stockholm).

ŽURNALISTIKA
Abychom se ale konečně posunuli od přátel k výuce. Zapsaných jsem měla 14 předmětů, což dává dohromady 62 kreditů. Dva předměty z nich byly povinné žurnalistické a oba jsem navštívila za celý semestr jen jednou. Úvod do studia dějin médií byl zabitý hned na začátku, jelikož se konal v pondělí v deset hodin ráno. Navíc vyučující na první přednášce sdělil přítomným, že tam nemáme/nemusíme chodit, prý, já se dostavila až na tu druhou přednášku, která mi to ovšem jen potvrdila. Úvod do studia kultury byl ještě horší, tady ty přednášky nebyly záživné už vůbec, opět prý. Jenže tento kurz byl otravný jinak, abychom prošli, museli jsme se během semestru odevzdat tři úkoly na téma:

1. Interpretace tří symbolických a tří metaforických názvů uměleckých děl a interpretace tří alegorických děl
2. Srovnání dvou děl reprezentujících polární subkultury euroamerické kultury
(Klasická vs. Parametrická narace: Někdo to rád horké vs. Kapsář)
3. Encyklopedické heslo zpracovávající základní vývojové periody euroamerické kultury (Klasicismus)

a také jsme měli napsat seminární práci o románu z poskytnutého výběru:
“1984” jako výraz hodnotové orientace dobového paradigmatického systému kultury

a nakonec jsme měli napsat zkoušku, která mimojiné obsahovala i rozbor náhodně vybraného obrazu.

Takže bohužel, i po druhém semestru mě žurnalistika zatím chytá nejmíň. Snad se to zlepší příští rok, kdy začnem studovat vybrané specializace. Měli jsme na výběr mezi třemi: Žurnalistika, Mediální studia a Digitální média, já si vybrala to poslední, tedy opět stejně jako sestra. Ale nedivte se mi, psát do novin můžu vždy, mluvčí dělat nechci, zato bych se například chtěla naučit stříhat video a podílet se na natáčení krátkého filmu, což mě jako studentku na digi čeká za rok. Ne, bohužel, tohle nás na filmové vědě nikdy učit nebudou.

Žádný volitelný kurz jsem si na žurnalistice nezapsala. Přes malou kapacitu nabízených předmětů jsem se dostala jen do Webové aplikace – Flash. Jak se ale na úvodní hodině ukázalo, tento předmět je vhodný tak pro druháky a třeťáky, vzhledem k tomu, že vstupní dotazník se skládal z otázek jako Co je základním stavebním kamenem NURBS ploch? anebo Co by ses rád naučil? Kurz jsem si tedy zase rychle zrušila. Snad příští rok budu více znalá.

FILMOVÁ VĚDA
Časy se mění a zatímco v podzimním semestru okupovala první příčku v atraktivnosti a přínosnosti studia filmová věda, nyní byla odsunuta na druhou kolej. Důvody byly dva – nenašlo se tolik předmětů, které by mě zaujaly a mezinárodní vztahy byly zkrátka lepší.

Neříkám, že třeba můj jedinný volitelný předmět Současný hollywoodský film: Klasický nebo postklasický? nebyl zajímavý, zvláště první dvě hodiny, kdy jsme si pouštěli dokumenty o tom jak sex, drogy a rokenrol zachránily Hollywood, drive-in kinech a o filmu Hluboké hrdlo, byly obzvlášť poučné. Zbytek přednášek však už tak ne.

Na povinné předměty jako Technika a technologie ve filmu nebo Dějiny světové kinematografie do roku 1945 nemělo ani moc smysl chodit, protože přednášená látka byla dobře zpracována v doprovodné literatuře. Přesto jsem se tam párkrát zašla podívat, a udělala jsem dobře, jelikož ty výpisky byly k nezaplacení.

Na poslední předmět zapsaný na filmové vědě – Bakalářský proseminář II jsme musela chodit každý týden, docházka byla povinná a absence se trestala zasláním výpisků z povinné literatury. Na každou hodinu jsme museli přečíst v průměru tak přes padesát stránek většinou anglicky psaných textů, kdo to nepřečetl, na semináři vařil z vody a pak taky podle toho, jak se zapojoval do diskuze o tématech obsažených v literatuře, byl nakonec bodově ohodnocen. Souhrně jsem zadané texty nazývala sračkami, dost věcí jsem se z nich však dozvěděla, většina totiž pojednávala o teorii filmové historie. Věděli jste například, že Švédsko má svůj filmový archiv postavený za polárním kruhem? Nebo že to, co teď známe jako filmy rané kinematografie je pouhým zlomkem tehdejší produkce, protože většina filmů se nearchivovala, tudíž nedochovala… já vím, hrůza.

Kromě toho jsem si taky tento semestr odbyla Filozofii pro nefilozofy, tedy předmět, který jsme si museli zapsat někdy během bakalářského studia. A jelikož chtěla trumfnout 13 zapsaných předmětů z podzimu, Filozofie byla jasná volba. Tento kurz je vypisován pro celou Filozofickou fakultu, je to prostě taková nezbytná formalita, která se váže ke všem oborům na fildě, a na kterou jsem samozřejmě nechodila. Teda měla jsem takové ambice jít se s kamarádem podívat aspoň na úvodní hodinu, když jsme však viděli tu přeplněnou posluchárnu, chuť filozofovat nás rychle přešla. Tento předmět, který jsem soukromě nazývala sračka všech sraček, šel opravdu mimo mě, spoléhala jsem na odtajněné otázky ke zkoušce, jež kolují už několik let mezi studenty.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY
Mezinárodní vztahy rulez! Nejnáročnější obor a nejzajímavější předměty semestru. Povinně na mě čekal předmět Dějiny mezinárodních vztahů za 10 kreditů, ten mi však nestačil a proto jsem si aktivně přidala ještě Teorie mezinárodních vztahů za dalších 10 kreditů, který mám absolvovat až příští rok. Říkala jsem si však, dokud mám aspoň trochu času, tak si ty Teorie dám už letos, kdoví co mě čeká v příštím jarním semestru. A abych toho neměla málo, zapsala jsem si na mezinárodkách ještě další tři volitelné předměty.

Dějiny mezinároních vztahů byly velmi velmi obsáhlé. Nejenže se však vůbec neprolínaly s Úvodem do dějin médií a s Dějinami světové kinematografie, ale povinná literatura čítala kolem 1100 stránek. Přesto byla přednášková mísnost vždycky poloprázdná a ne vždycky se v ní teda nacházela taky Iva… Nejzajímavější věc, která byla v těch bláznivích tisíci stránkách k přečtení, pojednávala o atentánu na Františka Ferdinanda, jež vedl k rozpoutání první světové války:

Mladému srbskému teroristovi se při prvním pokusu nepodařilo Františka Ferdinanda zavraždit. Místo toho jen zranil řidiče arcivévodova vozidla. Po příjezdu do guvernérovy rezidence a po kritice nedbalosti rakouských úředníků se František Ferdinand rozhodl v doprovodu manželky navštívit zraněného v nemocnici. Nový řidič královského páru omylem zahnul do boční ulice. Když couval zpět, zastavil přímo před ohromeným atentátníkem, který za kavárenským stolkem na chodníku utápěl své zklamání v alkoholu. Když mu osud takto předložil oběti, zkusil to podruhé. Tentokrát neminul.

Já vím, osud. Zato přednášky Teorií mezinárodních vztahů jsem si ujít nenechala. Nejenže mě bavily, ale už během semestru se musely v rámci kurzu psát dva zápočtové testy, které rozhodovaly o tom, jestli vás připustí ke zkoušce nebo ne, takže bylo radno kurz navštěvovat.

Na volitelném Vývoji USA v 19. století se nás sešlo asi 12 lidí. Vyučující byl mladý externista z Olomouce, který se z nás během hodin snažil dostat nějakou aktivitu. Většinu času jsme to tam ale prostě odseděli a odmlčeli, nevím teda, na co je zvyklý na Univerzitě Palackého. V dalším předmětu – Mezinárodních ekonomických organizacích jsem však byla ve svém živlu, konečně jsem zúročila své poznatky z ekonomického lycea, a dokonce dokázala napsat seminární práci na téma Role mezinárodních měnových a finančních institucí v současném světě, jež mi byla ohodnocena plným počtem bodů, kupodivu.

Štěstí jsem měla i v předmětu Úvod do rozvojových studií, který se zabýval problematikou rozvojových studií. Na přednáškách jsem sice více nebyla než byla, ale případovou studii Ugandy jsem napsala obstojně, na to, že jsem ji dopisovala na večírku filmové vědy doslova za pět minut dvanáct. A aby těch mezinárodních vztahů nebylo málo, zúčastnila jsem se také dvou konferencí na naší fakultě. A taky jsem v rámci politologicko-žurnalistických vztahů navštívila besedu s Václavem Moravcem.

NIGHT LIFE
A co vás samozřejmě zajímá nejvíc, je můj noční život v Brně. Přiznávám, byl docela pestrý. Co se týká akcí pořádaných mými katedrami, tak i tady katedra filmu zaostává za mezinárodními vztahy. Jakkoli jsou večírky filmové vědy proslulé, na konventu mezinárodních vztahů jsem se bavila více. Na maškarní filmácký večírek na začátku semestru jsem šla jako Holly Golightly, nesl se totiž v duchu kostýmů filmových postav. Já měla představovat Audrey Hepburn ve filmu Snídaně u Tiffanyho. Akce to byla samozřejmě vydařená, kostýmy velmi promyšlené (dorazil například Sweeney Todd, Indiana Jones, Rambo nebo nefalšovaný Superman) a zábavy s (pod)šálky jsme si užili dost i v nonstopce, kam jsme se z končícího večírku přesunuli.

Další filmácký večírek si pro sebe uspořádali na konci semestru jen absolventi kurzu Bakalářský proseminář II, tedy prváci a mladá přednášející. Půlku večírku jsem proseděla v koutě snažící se dokončit případovou studii, trvale odmítající jakákoliv pozvání na alkoholové orgie a popíjecí dvanáctku. Druhou půlku jsem strávila u baru seznamující se s panem právníkem a Supermanem. Na tramvajovou zastávku mě doprovodil ten druhý…

Jako každý jarní semestr, i letos uspořádala Katedra mezinárodních vztahů večírek (zejména) pro své student(k)y a doktorandy nesoucí honosný název Konvent (na podzim se pořádá Summit). Akce se konala v penzionu u Brněnské přehrady a jak jsme zjistili na místě, dalo se tam i zadarmo přespat (tedy spíš nocleh byl v ceně). S kamarády jsme si tak zabrali dva pokoje, abychom pak nemuseli nad ránem hodinu pěšky na nějaký rozjezd, ale místo toho mohli v klidu řádit až do svítání. A taky že jo. Po přecpání na rautu už jsme se s kamarádama ochomýtali jen kolem baru a na tanečním parketě, abychom navázali užitečné kontakty s našimi doktorandy. Zvláště něžné pohlaví v tom bylo velmi úspěšné a Iva taky. Spala jsem tak tři hodiny a na byt dorazila k obědu (kdyby teda sestra nějaký uvařila).

Během semestru jsem také kromě univerzitních radovánek a potulování u baru například stihla zatancovat si na Polemic, když přijel do Brna, nechat si na krk namalovat vousatého Ira pijícího pivo v irském pubu v Den sv. Patrika, degustovat víno na Dnu otevřených sklepů v Pezinku, fandit na hokejovém zápase Masarykova univerzita vs. Vysoké učetní technické, piknikovat v parku pod Špilberkem, najít klub, kde občas nalévají tequilu za 15Kč a opít se tam, strávit osm hodin ve společnosti člověka, kterého jsem viděla jednou v životě a nepřijít přitom o rozum, navštívit raut informatiků a tvářit se jako Filipova sestra, nebo pomáhat s účetnictvím v jednom brněnském wellness centru.

A to bylo asi tak shrnutí mého semestru. Asi milion dvacet věcí jsem určitě zapomněla a dalších dvacet nechtěla napsat, takže tenhle článek má nějakou informační hodnotu spíše pro mě, berte to jako zápis do deníčku, který se omylem dostal na web a vy jste na něj náhodou klikli – tudíž blahopřeji všem, co to všechno přečetli a dostali se až nakonec a hold vzdávám těm, kdo byli ještě chytřejí a přeskočili rovnou na poslední odstavec. Jak už jsem psala, zvláštní článek bude věnován mému zkouškovému, takže se ještě těště. Na závěr, za odměnu za přečtení těchto 2300 slov, přidávám jednu písničku, které tento semestr přiřkl zvláštní význam.

Já vás varovala, že to bude hrozně dlouhý článek, ve kterém vám uniknou souvislosti.

2 thoughts on “Semestr Jaro 09

  1. Delší článek, než na jaký jsme od paní autorky zvyklí. Přesto jsem ho přečetl jedním dechem a udělal mi radost, co si budeme povídat. :)

  2. jako studentka žurny a mezinárodních vztahů (2. semestr) s láskou k filmům tohle čtu jako by to bylo moje vlastní! :)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *