Sveďme to na počasí…

14 January 2010

V divadle o přestávkách člověk dělá hrozné blbosti, když se nudí. Například už mám vymyšleno, komu věnuju svou první knihu (tedy až ji napíšu – bude to něco mezi blogem a románem, vím, strašně originální….). Zatím na tom seznamu figuruje sedm osob (šest chlapců, jedna dívka). Polovina z těch lidí si to ani nezaslouží, ale […]


V divadle o přestávkách člověk dělá hrozné blbosti, když se nudí. Například už mám vymyšleno, komu věnuju svou první knihu (tedy až ji napíšu – bude to něco mezi blogem a románem, vím, strašně originální….). Zatím na tom seznamu figuruje sedm osob (šest chlapců, jedna dívka). Polovina z těch lidí si to ani nezaslouží, ale inspirovali mě a proto budou zmíněni, jednou…

A včera mi o přestávce vrtalo v divadle hlavou, proč šest skorotřicetiletých businessmanů (soudě podle těch aktovek, ale klidně to mohli být i popeláři s velmi dobrým vkusem v oblecích) jde spolu do divadla na představení Slavné filmové a muzikálové melodie. Nechce se mi totiž věřit, že to byli všichni gayové. Nejspíš měl jejich zaměstnavatel volné lístky, nebo prostě mají rádi Irvinga Berlina. Každopádně bylo veselé pozorovat, jak se jeden z nich snaží o přestávce do hlediště nenápadně vnést pytlík brambůrek. V obleku nebo bez – pořád jako malé děti…

V divadle se dá také učit, jde to sice těžko, ale už byly zaznamenány i případy osob, kterým se to podařilo. Já se například už týden v divadle pokouším naučit se něco o české kinematografii po roce 1945. Zní to zajímavě? Ano i mě zaujalo, když jsem si o předmětu Česká kinematografie II četla v seznamu předmětů při podávání přihlášky na filmovou vědu. Jak se ale jednou na svůj “vysněný” obor dostanete, napadne vás zrádná myšlenka: “Co jsem si sakra myslela, že tu budu studovat, když jsem se lezla?” Jistě, je to strašně zábavné nakoukávat všechny ty povinné filmy. Filmy, které neběží ani na Nově, jak moc jsou sračkovité. Tak například se v již zmíněném předmětu učíme, že Filmová rada se v roce 1949 skládala ze zástupců Ústřední rady odborů, Svazu mládeže, ze zástupců armády, vědy a denního tisku, ba dokonce i ze zástupců zemědělství či sociální péče… No a pak se divme kvalitě těch filmů, jež byly po roce 1949 natočeny.

A vůbec, “ptejme se Němce a Chytilové, jaké pracovní, politické nebo zábavní ponaučení přinesou tyto zmetky pracujícímu lidu v továrnách, na polích, na stavbách a ostatních pracovištích!” Tato věta je součástí interpelace poslance Jaroslava Pružince z roku 1967 a “těmito zmetky” myslí Němcův film O slavnosti a hostech a Sedmikrásky Věry Chytilové. No a pak se divmě kvalitě těch filmů, jež byly po roce 1967 natočeny.

Dnes večer mám však jiné starosti. Kromě těch příjemných, poletujících kolem billiardu, musím před usnutím vyřešit ještě jedno dilema. Jít zítra v deset ráno na objednaný meeting s kadeřníkem, nebo se ve stejnou dobu vydat s dalšími dvěma spolužáky do jakési brněnské televize a tam absolvovat “rozhovor” o sobotní výstavě Palach hoří!, ve kterém nejspíš stejně budu mít úlohu jen reprezentativního prvku, a vůbec, kdo tu televizi sleduje???

Kéž bych se jmenovala Casper, nic z tohoto bych pak řešit nemusela.

post a comment