Tak si tu tak tančím

3 Comments

motiv


Let’s just summarize my recent issues through Facebook statues.

Včera jsem v Istanbulu poprvé potkala české turisty… tlustý manželský pár a stejně tlustý dospělý syn, ledvinka, kšiltovka, pruhované triko, elasťáky, botasky. Zapřela jsem se a dál s kamarádem mluvila anglicky…

To si tak kráčím po Istiklal street (toho přecpaného bulváru, kde to celý den vypadá, jako kdyby se tam konal májový průvod), abych na jejím konci chytila podzemí lanovku a v tom to vidím. Tříčlenná skupina sedící v podzemce. Hned jsem věděla, že to bude našinec. Mí první čeští turisté v Turecku. A zrovna tohle. Kamarád to komentoval slovy:
iva, ty sa k cechom nepriznavas ani v CR tak preco by si to robila v turecku :)) som si isty ze k slovakovi by si sa ozvala :)))

My laptop is broken. I guess forever. I guess goodbye, facebook… at least one advantage it has beeing without computer in Turkey. They said there was liquid on the mainboard and keyboard.

I saw it comming. Poslední dva měsíce se mi sem tam, prostě jen tak pro zábavu, vypínal počítač, z ničeho nic, nikdo nevěděl, čím to, jak to vysvětlit. Napájení i baterie v pořádku. Že by něco na základní desce? Ale ne, vždyž ho mám teprve dva roky. Můj nejdražší Sony Vaio. Je po něm. Jaká tekutina? Vzpomínám si tak možná na pár kapek. Ehm.

Večer se tak dívám na nějakou tu pohádku před spaním, ale jsem tak unavená, že už mě nebaví čekat, až tu princeznu někdo zachrání, takže prostě jen zaklapnu víko notebooku, převalím se na druhou stranu mé double bed a jdu si tu pohádku dosnít podle sebe. A ráno, když se mou drahou polovičku snažím oživit, už to nejde. Dva měsíce po vypršení záruční lhůty mě ten bastard zradí v Istanbulu. No bude to teď tady bez něj zajímavé. Kdyby někdo věděl o tom, jak co nejrychleji a nejlevněji přivést moje Vaio k životu, sem s nápady. Počítač byl včera převezen do Česka.

I don’t want to go back, I haven’t got enough yet. I don’t care there are no bus schedules, Christmas or wine bars, why not to go to mosque and wear headscarves? I’m the worst tour guide ever, but still… Istanbul forever!

I made up this cute little poem right after I said goodbye to my relatives that came to visit me. My precious aunt, uncle and big sister. Thank all of you who I spent time with last weekend with. I could finally share my impression from the city with close friends. I’m looking forward to share it more in December, when my two best friends (I know I’m not at high school anymore, but they are really the best!) will come to visit me. Insallah.

Because Istanbul with its spirit can cure really everyone. This is the most unique place I have ever been at. That’s why I talk all the time about “Istanbul Istanbul Istanbul”. I simply love it. Anything can happen here. But. I thought that the long distance between my hometown and this Turkish megalopole is convinient and suitable. But how can it be convinient when it’s over two thousands kilometers far from my best friends, both in heavy life crises? I’m powerless.

Am I?

3 thoughts on “Tak si tu tak tančím

  1. Já jsem ti to říkala!! ;) Som naozaj neskutočne rada, že si tak posadnutá Istanbulom :)) (len sa nezabudni vrátiť ;))

  2. lajkujem predchadzajuci komentar :D

  3. nic neléčí líp než Istanbul!!!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *