There is a pen on me

9 October 2010

Moje turecká třída mi dělá jen radost. Dvacet Erasmáků se dvakrát týdně sejde, aby se ve svých dvaceti-x letech začalo v angličtině učit kompletně odlišný jazyk pod vedením mladého sympatického tureckého učitele™. Je tu hlavně spousta Španělů a německy mluvících národností. Tak například Fernando, blonďák, světlá pleť, vůbec byste do něj neřekli, že je Španěl, […]



Moje turecká třída mi dělá jen radost. Dvacet Erasmáků se dvakrát týdně sejde, aby se ve svých dvaceti-x letech začalo v angličtině učit kompletně odlišný jazyk pod vedením mladého sympatického tureckého učitele™.

Je tu hlavně spousta Španělů a německy mluvících národností. Tak například Fernando, blonďák, světlá pleť, vůbec byste do něj neřekli, že je Španěl, ale jak promluví, je to jasné. Nedokáže pořádně vyslovit “š” ani “č”. Místo geryšyryz” říká gerysyryz, což by nebyl zas takový problém. Ale když řekne cicek místo čiček, poznáte, že něco je špatně. Mimochodem, çiçek znamená květina a görüşürüz je takové přátelské rozloučení (něco jako vidíme se či see ya, takže to určitě neříkejte, když odcházíte z obchodu, jinak vás ty prodavačky budou pěkně divně hledět, jako na mě první dva týdny…)

Turečtina je vůbec zvláštní jazyk. Například vůbec nemají sloveso “být”. Když se ptáte Jak se máš?, říkáte vlastně jen Jak ty? neboli Nasılsın. Když se ptáte, kolik stojí to pero, zeptáte se jen Kalem kaç lira? (Pero kolik lir?), nebo když chcete vědět, kde to pero je, použijete jen Kalem nerede? (Kde pero?). Nejlepší je sloveso “mít”, které tady taky moc nefunguje. Vše se řeší pomocí vazby var neboli tady je, takže když chcete říct Mám pero, prostě použijete Bende kalem var, což v překladu znamená titulek tohoto článku – There is a pen on me čili Je na mě pero. No jo, hrozná to hatmatilka. Jediné slovo, co tu dává smysl, je çay, asi uhádnete, co znamená.

Některé věci jsou tu ale opravdu jednoduché, například si tady nehrají na mužský a ženský rod a na množné číslo za číslovkou. Co je to taky za nesmysl dávat podstatné jméno do množného čísla, například ve výrazu dvě pera, když je přece jasné, že těch per je víc podlé té číslovky. Takže Turci říkají jen dvě pero. Jak prosté.

Největší potíže mi tak dělá psaní a to jen kvůli tomu, že mám až příliš vštípené od paní učitelky z první třídy, že i se vždycky píše s tečkou. Kdo ji tam zapomněl udělat, měl problém. V turečtině však mají i dvě, jedno s tečkou a jedno bez tečky. Mé jméno by se v turečtině psalo İva. Takže teď mám pořád tendenci dávat tu tečku nad ı i když tam vůbec nepatří. Jinak rozdíl ve výslovnosti je mezi těmito íčky jasný – ı tady zastupuje ypsilon.

Jinak moc jiných písmen než my nemají. Ostatně, čeština má v abecedě 42 písmen a Turci jen 28. Kromě háčků nad “š” a “č” používají takové ocásky: ş a ç. Háček mají jen nad g: ğ, víte jak se tohle géčko vyslovuje? Nijak, prodlužuje samohlásku, která stojí před ním. A pak už tady mají jen ö a ü, nic spešl.

Jo a samozřejmě, nejsprostší slovo: siktir.

4 comments

  1. vitsoft October 9, 2010

    Dík za zajímavou exkurzi do zákadů turečtiny. Je příznačné, že národy postrádající ve svém jazyce esenciální slovesa být a mít (např. Turci a Rusové), mají zároveň problémy s plnohodnotným zařazením do euroatlantické civilizace, jejíž prosperita je založena právě na ochraně života a majetku.

  2. #13 October 10, 2010

    Čínština sice zná “být”, ale nezná množný číslo, rody, pády a dokonce ani časy. Když řeknete “já včera jíst dva banán”, tak je přece jasný, že to znamená “Včera jsem snědl dva banány.”

  3. Ivy October 10, 2010

    vitsfot: odvážná asociace… nikdy by mě nenapadlo, že národy jen proto, že nemají sloveso “být” se neúspěšně začleňují do euroatlantické společnosti. to mi připadá dost nadsazené a velmi teoretické. by mě zajímalo, na čem si myslíš, že je postavená ta jejich “civilizace”.
    #13: tak pády tady taky nemají, vidíš, to jsem zapomněla zmínit… ale časy jo. no a když je ta čínština tak jednoduchá, už se učíš;-)?

  4. vitsoft October 10, 2010

    Jazyk se zřejmě vyvíjel jinak v civilizaci postavené na úctě k lidskému životu a k soukromému vlastnictví, než ve společnosti založené spíše na expanzi. Možná proto chybějí slovesa, která pro dobyvatele ohánějícího se šavlí neměla takový význam, jako pro evropského sedláka. Nezaměňujme příčinu s následkem, netvrdím přece, že problémy Turků jsou způsobeny absencí výrazů pro bytí a vlastnění v jejich jazyce, jen jsem poukázal na jistou korelaci.

    V čem je ukotvena současná turecká civilizace, to mě zajímá, proto taky Ivo čtu tvůj zajímavý blog. Předpokládám, že si zakládá na odkazu dávné byzantské a osmanské slávy, na kterou se snaží navazovat rozvíjením kultu Atatürka, ale současně je traumatizována stoletým konfliktem s Arménií, nepřijímáním Turecka do EU a nepříliš lichotivým postavením Turků coby gastarbeiterů Evropy.

post a comment