Things I like

20 February 2010

motiv Ve středu ke mně o přestávce v divadle přišel kluk a řekl: “Ahoj, jen jsem tě chtěl pozdravit.” A mně hlavou prolétlo něco ve smyslu: “Co? Kdo? Kdy? Kde? A proč?” Což si naštěstí můj mozek přebral jako povel taky říct: “Ahoj.” Mé obličejové svaly se zkroutily do usměvu a poté se pokusily co […]

motiv


Ve středu ke mně o přestávce v divadle přišel kluk a řekl: “Ahoj, jen jsem tě chtěl pozdravit.”
A mně hlavou prolétlo něco ve smyslu: “Co? Kdo? Kdy? Kde? A proč?” Což si naštěstí můj mozek přebral jako povel taky říct: “Ahoj.”
Mé obličejové svaly se zkroutily do usměvu a poté se pokusily co nejzřetelněji vyjádřit nechápavý výraz. “My se známe?” jsem se však už ptát nemusela, ozvala se levá hemisféra – ten kluk měl na čele napsáno Student filmové vědy. Místo toho jsem tedy řekla: “Jasně, ty chodíš taky na FAV!” a znovu se usmála. Chlapec měl očividně taky radost.
Mé tělo začalo být nervózní (zpocené ruce, zrychlený tep), což si mozek přebral tak, že jsem začala mluvit ještě rychleji. A pak se po celou dobu rozhovoru na vlastní pěst snažil zjistit, odkud přesně že se to s tím klukem znám a jak že se to jen probůh jmenuje.
Naneštěstí to taky znamenalo, že jsem celou dobu mluvila naprosto bez mozku.
Nakonec jsem se však dočkala a vzpomněla si, že je to ten prvák, se kterým jsem se seznámila na vánočním večírku filmové vědy, když ke mně asi ve dvě ráno z ničeho nic přišel a zeptal se mě, jestli s ním půjdu tančit. A já šla.
Ale jméno doteď nevím.
Přesto jsem ráda, že někdy myslím i mozkem.

 

V aktuálním čísle Cinepuru se měla redakce a její spolupracovníci vyjádřit k nejlepším filmům roku 2009. Zaujal mě názor Jaromíra Blažejovského:
Událostí roku je další výstřel šedé revoluce: bezmála milión rozesmátých diváků a hlavně divaček na veselohře Líbáš jako Bůh. Marie Poledňáková potěšila zákuskem, který si dámy doporučují u kafíčka, zatímco mladého publika ubývá. A to ze čtyř důvodů:
1. mladých ubývá
2. těch málo, co se po roce 1989 narodili, si raději stahuje z internetu
3. i kdyby si nestahovali, stejně nemají peníze na lístky do multikin
4. skoro všichni studují filmovou vědu.
Mám ráda svého učitele Semináře filmové kritiky.

 

Včera večer si tak sedím v baru se sestrou a jejími kolegy z práce, před námi stojí poslední pivo, a v tom přede mě servírka postaví nový půllitr dvanáctky se slovy: “To vám posílá ten kluk od protějšího stolu.”
Překvapeně se tedy zadívám tím směrem a zjistím, že sedím v zorném úhlu nějakého blonďáka v modrém tričku. Gestem mu poděkuju a už slyším, jak sestra pronáší: “Jé, ty jsi nám úplně zčervenala.” Bráním se slovy, že tohle se mi v hospodě ještě v životě nestalo. “Ne?” Ne.
Když už se zvedáme k odchodu, bezmyšlenkovitě přejdu ke stolu kluka v modrém tričku: “Ahoj, díky za to pivo. Já jsem Iva.” “Čau, já jsem Adam -” “Jo jasně, tak ještě jednou díky a hezký večer.” Zdvořilosti bylo učiněno za dost.
Jak stoupáme po schodech ven, zrudnu přede všemi ještě jednou. Doběhne mě totiž ten kluk a zeptá se: “Ivy, nedala bys mi svoje číslo?” “Ehm, promiň, ani ne. Vážně ne.”
Mám ráda někoho jiného.

 

Navíc, ten kluk byl vošklivej.

6 comments

  1. Jan February 20, 2010

    Regarding part treux: what would happen if the dude would be ugly, but alike Tom Cruise? :-p

  2. Ivy February 20, 2010

    Tom Cruise is not ugly!!! But IF – he would have got my number… you know, the fake one;-)

  3. Jan February 20, 2010

    Better than to give a fake phone number is always to give a card with this URL, so the admirer can realise what he was asking for originally(ROFL)

  4. fremy February 20, 2010

    No konec.. “Navíc, ten kluk byl vošklivej.” :D A pak, že máme doufat v úsměv a kladnou reakci oslovené dívky.

  5. Jan February 20, 2010

    zencke su tak hrozne povrchne !!!! :-)

  6. Ivy February 21, 2010

    A já myslela, že už je o mně všude známo, jak jsem někdy povrchní…. ne tak za jiných podmínek bych mu to číslo snad i dala;-)

    and Jan – no, i couldn’t take the risk he will actually like it here;-)

post a comment