Turecké reálie

26 January 2011

Sekulární stát a přesto musí všichni povinně fandit Alláhovi. Vůbec celou tou koncepcí náboženství na papíře jsem byla dost rozhozená, zvláště poté, co se mě na mou víru ptali i při vyplňování žádosti o povolení k pobytu. Předpokládám, že Česku je to každému jedno, pokud tím nebudíte sousedy.

Turecko je demokratická země. Jistě.

A potrpí si ještě na to, když se k tomu hodí přívlastek “sekularizovaná”, což znamená, že se ve státních záležitostech snaží oddělovat náboženství od politiky. Snad proto to není muslimská země v pravém slova smyslu.

Zákaz nošení šátků v Turecku

Kdo by si totiž pomyslel, že v muslimské zemi bude zákáno nosit šátek na hlavě na všech školách a úřadech. Některé ženy to proto řeší tím, že když si jdou na nějaké pochůzky po úřadech, hodí na hlavu paruku (o parukách a muslimkách více můj článek Wig sellers not worried about relaxed headscarf ban). Stejně tak to dělaly i mladé holky, které chtěly studovat na univerzitě. Jenom moje Istanbul Bilgi University umožňovala věřícím studentkám ponechat si šátek na hlavě i na půdě univerzity. Nutno však podotknout, že tato univerzita je soukromá.

Kvůli tlaku ze strany vysokoškolských studentů však vláda na podzim loňského roku tento zákaz zmírnila tak, že sice dál platí žádný šátek na školách, avšak za jeho nošení nejsou stanoveny žádné postihy. Myslím, že i přes nelibost státních představitelů, většina veřejnosti tento krok uvítala.

O tom zda je správné dovolit ženám nosit šátek na hlavě ve státních institucích či na školách, se hádat nehodlám. Byla, je a bude to vždycky věc názorů, jeden tábor zarytých muslimů říká, že je to napsáno v Koránu a Alláh to tak chce, druhý tábor stejně zarytých muslimů říká, že je to věc víry a tradice a v Koránu to napsáno není. Jenže hádejte se o Koránu, když má tolik překladů a možných interpretací.

Kontroverze ohledně nošení šátků se netýká jen univerzit. Turecká vláda se snaží dodržet sekularizaci státu, kterou nastolil zakladatel Turecké republiky, všemocný Ataturk (více o něm níže), za každou cenu. Proto, když chtěla před deseti lety změnit nahlížení na šátky v politice jistá Merve Kavakci, stálo jí to nakonec turecké občanství. Jako nově zvolená poslankyně chtěla složit přísahu v tureckém parlamentu, nejenže však sklidila posměch od přítomných politiků za to, že má šátek na hlavě, ale byla také vykázána ze zasedání a předseda vlády ji obvinil z porušování principů sekularismu. I když získala podporu mnoha dalších muslimských žen, bylo jí nakonec odebráno již zmíněné občanství, protože se ukázalo, že je držitelkou i amerického pasu. Nutno však dodat, že tento incident se stal před dvanácti lety.

Věci se pomalu mění, aby politické strany získaly větší přízeň voličů, dovolily vstoupit do svých řad i ženám, které nejenže nosí na hlavě šátek, ale celé jsou oblečeny ve splývavém černém hábitu čádoru. Což už se zas tolika lidem (zejména mužům) nelíbí.

Turecko – země bez YouTube

Inu žil byl jednou jeden Řek, který udělal posměšné video o Ataturkovi a umístil ho na YouTube. Za devatero řeky a devatero horami se pak turecká vláda naštvala a celý YouTube zrušila. Konec pohádky.

Pohádka je pravdivá jen zčásti, nebylo to jen Řekovo video, které vedlo k tomu, že turecká vláda odstřihla zemi od YouTube, ale určitě to byl největší ze všech důvodů. Avšak na konci loňského roku, snad jako dárek svým muslimským občanům k Vánocům, se turecký premiér uvolil a YouTube znova pustil. V ten moment to však bylo všem už jedno, protože za těch pár let si už všichni schopní i neschopní uživatelé Internetu dokázali sami nebo s pomocí přátel YouTube hacknout a zákaz tak obejít.

Turecká vláda má vůbec permanentně problém s nějakými internetovými stránkami, tuhle se debatovalo, že Facebook je taky taková ošklivá věc, že se na ní nemůže kontrolovat, jestli někdo urazil ctihodnou Tureckou republiku či jejího zakladatele. Ale proč spoustě lidí v Turecku nejdou GoogleMaps, to ví snad jen Alláh.

Svatá trojice a kurdská otázka

Řekněme si to takhle, pro Kurdy je první Alláh, na druhém místě Ataturk a na třetím Tarkan. Pro Turky je první Ataturk, potom Alláh a třetí Tarkan.

O Tarkanovi, národním hrdinovi, málem už zasloužilému umělci, jehož zná v Turecku každé malé dítě, vám řeknu jen to, že u nás by mu asi někteří lidé neváhali přidat přídomek “popová sračka”. No, každý dělá, co umí. Dlouho se také spekuluje o tom, že je to gay. Což samozřejmě Tarkan popírá a nechává se fotit do bulvárních deníků s mraky polonahých modelek. I tak je Tarkanova homosexualita takové státní tajemství. Budiž.

No a pak je tady boj o první a druhé místo. Kurdové nemají Ataturka rádi, myslím, že oprávněně. Kurdskému obyvatelstvu při zakládání republiky nedeklaroval žádná práva a až v poslední době se situace mění tak, že i Kurdům se dostává více práv, než měli dřív. A nebo že už turečtí vojáci nezaminovávají okolí kurdských vesnic.

Pravdou je, že zanedbaná byla hlavně výuka kurdského obyvatelstva, a to i v podobě povinné školní docházky. Když mi mí kurdští spolužáci z univerzity přiznali, že jejich matky nemluví vůbec turecky, dost mě to překvapilo. Otcové potřebovali znát jazyk kvůli práci, matky zůstávaly doma s dětmi, školní výuka byla jaká byla, takže žádná motivace či příležitost naučit se úřední jazyk státu, ve kterém žijí.

Nyní proto platí v Turecku zákon, podle kterého musí všichni absolventi pedagogických vysokých škol první tři roky učit v kurdské škole, a pak si teprve mají možnost zažádat o místo, které chtějí. Tak se proto někdy stává, že do kurdské třídy přijde turecký učitel, který neumí ani slovo kurdsky. Naoplátku děti nerozumí turecky. Prekérní to situace.

Všechny děti musí také povinně umět tureckou přísahu (ve které se praví, že mají být hrdé na svůj turecký národ a na Ataturka). Tuto přísahu pak po celou povinnou školní docházku předříkává ráno na školním shromáždění vybraný student, po kterém všichni ostatní opakují slova. Že prý na každého se vždy dostane, někdy i víckrát. A pak se divte, proč všichni tak hrdě vyvěšují turecké vlajky do svých oken, když tu hrdost do nich tlačili už od mládí.

A na závěr, když jsem se na svém profilu na Facebooku zmínila o Kurdistánu, můj kamarád z Eskisehiru mi hbitě napsal zprávu, že nic takového jako Kurdistán v Turecku neexistuje. O chvíli později mi se mi ozval můj kamarád z kurdské části Turecka, že děkuje, že jsem zmínila Kurdistán, protože mnoho lidí odmítá, že takové území se v Turecku opravdu nachází. A tak se to má s Kurdistánem.

Turecký občanský průkaz

Nikdo si do občanského průkazu nemůže napsat, že je Kurd. V kolonce Národnost má každý povinně vyplněno turecká. Na matrice by vás s kurdskou národností vyhodili. Je na to vůbec zákon?

Stejně jak mají všichni v občankách hrdě napsáno, že jsou Turci, mají tak hrdě vepsáno své vyznání, a to v políčku Náboženství. Tam si můžete napsat, že jste třeba ateisti, katolíci či létající špagetové monstrum, ale všichni vám na optání vřele doporučí, že si tam máte napsat Islám, ať máte pokoj. Dokonce i mí dva spolubydlící, jinak bez vyznání, si dělají srandu, že jsou na občance muslimové. Sekulární stát a přesto musí všichni povinně fandit Alláhovi. Vůbec celou tou koncepcí náboženství na papíře (a zvláště na občance!) jsem byla dost rozhozená, zvláště poté, co se mě na mou víru ptali i při vyplňování žádosti o povolení k pobytu. Předpokládám, že v Česku je to každému jedno, pokud tím nebudíte sousedy.

Ataturkova smrtelná postel

Ataturk znamená v turečtině tatíček. Skoro se nabízí srovnání s Tomášem G. Masarykem, zakladatelem československého státu. Inu, výročí založení tureckého a československého státu je den po sobě (Turecká republika byla založena 29. listopadu 1923). Přesto nikde nevidíte moc poct našemu zakladateli. Snad proto, že víme, že ani za tatíčka Masaryka se tady zase tak dobře nežilo.

Ataturk je však v Turecku nedotknutelný. Jakékoli křivé slovo proti jeho osobě je považováno za napadání samotné Turecké republiky. Myslím, že tady by vám přišli i na ideozločin.

Ataturk zemřel v paláci Dolmabahce, původně sultánově paláci v Istanbulu. Nyní je palác otevřen veřejnosti, vstupné stojí 20 lir, pro studenty 1 liru (neptejte se). Když vás turecký průvodce zavede do Ataturkových komnat, spatříte postel, kde Ataturk skonal (měl cirhózu – onemocnění játer, on to byl totiž docela alkoholik), přes kterou je přehozena turecká vlajka. Hodiny vedle postele jsou zastaveny v čase, kdy bývalý prezident zemřel, tedy v 9:05 (ráno). Den, kdy zemřel, se nyní v Turecku slaví jako státní svátek. Škoda, že se přesně neví, kdy se Ataturk narodil (i když na Wikipedii to očividně zjistili), mohlo být zase o jeden státní svátek navíc. A tak se to má v Turecku s velkým Ataturkem.

 

Příště si povíme například o kauze natáčení porna na mé turecké univerzitě.

13 comments

  1. michal January 26, 2011

    ty vies ako nalakat citatelov na pokracovane :D btw. podla opisu to trocha vypada ze ked bude moznost a nastane full demokracia, ze by sa kurdi chceli odtrhnut? nehovorim ze o rok, ale tak v horizonte 15-20 rokov?

  2. Ivy January 26, 2011

    Jestli bude v turecku někdy “full demokrace”, tak si myslím, že Kurdové už nebudou mít důvod se odtrhnout.

  3. michal January 26, 2011

    no my sme tiez vlastne nemali dovod, ani ludia to nechceli a predsa sa to “podarilo” staci ze sa najde nejaky samozvanec, trosku to v ludoch rozducha… a ludia zrazu zistia ze potrebuju svoj stat…

  4. #13 January 27, 2011

    Ivy: Ty máš něco proti přehlásce? Neni to hanobení Atatürka? :)

    Jinak podle Wikipedie to spíš vypadá, že umřel 10. listopadu. Česká a anglická verze ale uváděj jinej den narození. Tajemnej chlápek. :)

    michal: Co vim já, tak Slováci vždycky nadávali na Čehúny a chtěli samostatnost. Vždyť se tam ani neslaví 28. říjen a Tiso je národní hrdina, ne?

    PS: Sekulární. ;)

  5. michal January 27, 2011

    to #13

    pozor nie vsetko co citas v novinach o slovensku je pravda :)

    na slovensku vyhral v tom obdobi meciar, ktory chcel federaciu, len potom klasicky otocil… a referendum sa bali spravit lebo vedia ako by to dopadlo… to ze niekto protestuje na ulici a chce samostatnost neznamena ze to je cela krajina…

    to ze sa u nas neslavi 28. to je pravda… to ma mrzi…

    a tiso nie je narodny hrdina… to mas odkial? skus to definovat blizsie

  6. #13 January 27, 2011

    Já vůbec nechci začínat nějakej flame. Ještě by nás paní domácí smázla. :) Pokud už Tiso národní hrdina neni, tak je to jenom dobře.

    Já mám prostě pocit, že Slováci si tu samostatnost dost hejčkaj a Čechy maj celkem neradi. Pokud to u tebe tak neni, pak je to jenom dobře. :)

  7. michal January 27, 2011

    tiso nikdy narodny hrdina nebol… bol prezident to je vsetko… nechapem kde sa tato informacia berie…

    mozes definovat co myslis tym ze si hyckame samostatnost? pocujem prvykrat…

    so ziadnym narodom sveta nemam ziaden problem ani s ceskym :)

  8. michal January 27, 2011

    inak este k tomu tisovi…

    oslavuju ho tak akurat neonacisti podobne ako hitlera u vas (ano aj u nas) a nehovorime pre to ze je hitler narodny hrdina v cr

  9. Ivy March 2, 2011

    Tak s tím Tisem, taky nevím, kde to #13 vzal, se mi to nějak nepozdává… a když ti bude Slovák říkat, že Tiso národní hrdina není, tak stejně tomu neuvěříš, tak si to asi jeď ověřit na ten dálný východ sám;-)

    Ale jinak k té samostatnosti, Slováci jsou určitě více hrdí na svůj národ než Češi, ale s tím, že mají Čechy (Česko?) neradi, tak to bude taky nějaká mýlka, spíš by si to mohli myslet Slováci o Češích…

  10. Ivy March 2, 2011

    Jo a k té přehlásce u Ataturka – jelikož jsem i všechny ostatní názvy “počešťovala”, tedy nepsala jsem je tureckou abecedou (viz Dolmabahce X Dolmabahçe, Merve Kavakci X Merve Kavakçı), nechtěla jsem u Atatürka dělat výjimku.

  11. #13 March 2, 2011

    Heh, snažila ses vymyslet docela dobrou výmluvu. :) Ale přehláska neni v češtině zas tak cizorodej prvek. Spousta Čechů má přehlásku v příjmení. A přehláska je i na česky klávesnici — na rozdíl od “ç” nebo “ı”. :P

  12. Frony April 4, 2012

    A kde je jako to slibované porno?

  13. Ivy April 5, 2012

    Až v druhém díle;-)

post a comment