Veselé Vánoce, děti moje

23 December 2009

Jsem ztroskotanec. Jsem tragéd. Jsem looser s dvěma “o”. Celý rok se o něco snažím, ale ke konci stejně můžu svých uplynulých dvanáct měsíců shrnout do jedné věty: Byla zkoušena životem a stále z něj propadala. Vím, že ještě možná není ten správný čas rekapitulovat, ale v takové pohřební náladě, v jaké se už třetí […]


Jsem ztroskotanec. Jsem tragéd. Jsem looser s dvěma “o”. Celý rok se o něco snažím, ale ke konci stejně můžu svých uplynulých dvanáct měsíců shrnout do jedné věty:

Byla zkoušena životem a stále z něj propadala.

Vím, že ještě možná není ten správný čas rekapitulovat, ale v takové pohřební náladě, v jaké se už třetí den nacházím, lze tomu jen těžko odolat. Už kdysi v květnu, když mě málem zabila police s knihami, která se zřítila ze stěny, jsem si pomyslela, že to má co dočinění s karmou (3:3:3). Ale co jsem vyvedla tentokrát, že musím být o Vánocích na dietě a každou chvíli se mi chce zvracet? Zlaté mé kocoviny. Podle mamky jsem moc trajdačila. Podle kamarádky prý kvůli 12:12. Podle mě je to kvůli tomu, že jsem sem na blog napsala své první vulgární slovo, a to hned v nadpise. Každopádně, jsou to muka ta nemoc (o které se v dobré společnosti moc nemluví), letošní Vánoce budou na dietě… bez kapra… a cukroví… a aspoň nepřiberu, že… a bez sněhu.

Horečky… teda teď už jen “zvýšená teplota”… střevní potíže… nechutenství… neustálé nutkání zvracet… nádhera… třetí den… v pondělí osm hodin v zimě v práci… nekonečné čekání v zimě na zpožděné vlaky… nekonečné čekání v zimě v divadle než dofidlá pavel šporcl… zimnice, horečky… cesta domů… kill me i’m dying… merry christmas.

A tak se najednou všech těch milion malých drobůstek a blbůstek, co jsem si přála, o kterých jsem snila, i ty velké věci, které se však stále neplní, najednou scvrklo v jedno jediné… Ať poznám, kdy to lidi se mnou myslí upřímně a kdy mě jen využívají! Ne, to nebylo ono, to byl spíš nějaký můj emo výkřik, který se ve mně vzedmul po přečtení pelmelu mých facebookovských statusů za tento rok:

Začalo to: Come as you are, as you were… as a friend, as an old enemy…” a dál to už znáte.
Právě jsem dorazila z plesu… z Prahy. Unavená, ale šťastná. And I just realized what I want, finally… And I can get it if I really want…
You know the happiest day of my life… I swear the happiest day of my life… is the day that I died… “Ale neboj, do svatby se to vymyje”… redhead Iva (All good things must come to an end).
It is a truth universally acknowledged, that a single woman in possession of a good fortune, must be in want of husband.
You and me and the bottle make 3 tonight… Now you lift your eyes to the sun… It’s morning. Is there Life on Mars…? and was a Man on the Moon…? Let It Be… Some roads lead nowhere… just haven’t realized it before. Let it s n o w… wherever… I will follow… Thinking this is the life… you wake up in the morning… and your head feels twice the size.
A skončilo: Stop bitching, it’s a life.

Letošní Vánoce si přeju jen být zdravá.

Všechno.

Poslední tři dny mě přesvědčily v tom, že není nic horšího, než nemít kontrolu nad svým tělem…

A jen blázen by si přál víc náhod. Nebo lásku. Protože když si přejete lásku, a ta náhodou přijde… tak ji beztak odmítnete. Mé vlastní moudro, ke kterému jsem za ten rok po všech těch událostech dospěla.

 

 

A tak vám všem aspoň přeju šťastné a veselé Vánoce… a přežijte je ve zdraví.

A kdyžtak, tak nebojte, stále nad vámi bdí váš anděl strážný.

4 comments

  1. S.F. December 23, 2009

    Takovéhle nemoci mají tu výhodu, že jednou určitě skončí… a bude to brzo, neboj. ;-)
    Drž se, anděli…

    Hezké svátky.

  2. ta-k December 24, 2009

    Šťastné a Veselé Vánoce i Tobě. V rámco možností teda. Věř, že i toto budeš jednou někomu vyprávět jako historku pro pobavení. Vždycky si říkám, že bude hůř. Ale beru to jako optimistické motto. Tak se drž :)

  3. michal December 26, 2009

    hlavu hore… bude dobre…

  4. eli December 28, 2009

    ver, ze vzdycky jeste muze byt i hur – a bylo…

post a comment