Výkřik

17 June 2010

Upřímně a na rovinu, štvete.


Zabili jste..
Proč si píšu blog a proč si to nepíšu jen do deníčku… To už vás taky mohlo napadnout.
A proto jste zabili…

Sto přečtení v průměr na článek a stejně komentáře, kvůli kterým to tady mám chuť zabalit (čest výjimkám). Už se mi zase začínáte divit, proč se tady tak otevírám. Proč si vlatně nezaložím nějaký anonymní blog, ať ho čtou jen náhodní zbloudilci – moje dušička bude mít pokoj a vyvaruju se řešení otravných čtenářů (a nemyslím tím jen ty nahromaděné komentáře za poslední týden).
Až si jednou řeknu, že proč to tady vlastně píšu a nebudu si moci odpovědět, tak to tady skončím. Pravděpodobně se zde objeví ještě pár zápisků z Istanbulu, aby se neřeklo, ale o mém vlastním nitru nic. A tak to bude lepší.
Upřímně a na rovinu, štvete.

2 comments

  1. #13 June 17, 2010

    :(

  2. fremy June 17, 2010

    Může tě pochopit někdo, kdo nezná? A možná se pak ani nechce číst komentáře od lidí, co nerozumí. Sám nečekám, že mě někdo pochopí a občas mám pocit, že snaha ostatních přijít tomu na kloub je jen hraná. Napíši, uleví se.

    A jestli jsem zas plácl nějakou blbost, pak je to jasný příklad toho, že nechápu ani já. Nebo spíš jsem mimo ze zkouškového a nevnímám okolí. Jen jsem měl potřebu tohle říct.

post a comment