Zimní ublognutí

21 December 2010

Dnes je v Istanbulu opět kolem 13°C. Prosincové počasí tady připomíná spíše sychravý podzim. Párkrát tady sněžilo, ale než vločky stihly dopadnout na ulici, zbaběle se změnily ve zmrzlé kapky.

motiv


Balkónové dveře v pokoji mám otevřené, na monitor počítače mi svítí slunce a já už si ani nevzpomínám, jaké to je zabořit se do závěje sněhu. Dnes je v Istanbulu opět kolem 13°C. Prosincové počasí tady připomíná spíše sychravý podzim. Párkrát tady sněžilo, ale než vločky stihly dopadnout na ulici, zbaběle se změnily ve zmrzlé kapky. Doprava je tu pořád stejně šílená, takže radši chodím s deštníkem a šálou kolem celé hlavy ty dva kilometry domů půl hodiny pěšky, než abych popojížděla třičtvrtě hodiny autobusem.

Čekají mě poslední dva týdny školy. 31. prosince jdu naposled oficiálně do školy, pak už mě čeká jen jedna zkouška a dodělání všech projektů, na které jsem během semestru neměla buď čas, nebo chuť, ve většině případů však obojí. Na Štědrý den mám přednášky od desíti do čtyř hodin, a pak rovnou k Ostravákům na štedrovečerní večeři. Jestli budeme mít i stromeček, záleží na spolehlivosti tureckého slova.

Poslední čtyři dny jsem se pravda moc nevyspala. Přijela mi bestfriendka ze Slovenska, tak jsme pořádaly haluškovou párty a vůbec, Istanbul tady bude stát minimálně ještě miliony let, tak to nemusíme tolik hrotit s památkama, ne? Nejlepší byl stejně moment, kdy jsem se ocitla opět na letišti Sabiha Gokcen, přesně tři měsíce po mém příjezdu právě sem, a mávala jsem Zuzce bílým kapesníkem, stejně jak jsme to naposledy dělali Samovi, když odjížděl vlakem z Brna do Bratislavy a já ho už třičtvrtě roku kvůli jeho pobytu v USA a Maastrichtu neviděla, a křičela jsem za ní “Veselé Vánoce!” Protože v ten moment s na mě otočila nějaká paní u check-inu a nahodila zvědavý výraz. Proč ta Češka v červeném kabátě zůstává v Istanbulu přes Vánoce?

Protože chci.

post a comment